Čís. 9007

»Škodou« ve smyslu § 830 obč. zák. rozumí se každá újma, která byla někomu způsobena na jmění, na právech nebo na jeho osobě. Byla-li spoluvlastníkem odkázána jeho ideální část nemovitostí s tím, že ji odkazovník nesmí, dokud žije, zciziti, leč že by všichni spoluvlastníci nemovitosti souhlasili, nemůže se spoluvlastník proti vůli ostatních domáhati zrušení spoluvlastnictví k nemovitosti.
(Rozh. ze dne 1. června 1929, Rv I 188/29.)
Zůstavitel, spoluvlastník k jedné třetině domu, odkázal tuto třetinu své sestře, nynější žalobkyni, s tímto zákazem zcizení a zatížení: »Chtěje se postarati o svoji milovanou svrchu uvedenou sestru podle lidské prozíravosti až do sklonu jejího života, ustanovuji, že není doživotně oprávněna ani zciziti ani zatížiti odkázanou jí třetinu domu ani užitky z této domovní třetiny prýštící.« »Zákaz zcizení tímto stanovený pozbude platnosti jediné v tom případě, že by veškeří spolumajitelé domu včetně mé sestry Karoliny hodlali celý dům najednou zciziti.« Tento zákaz zcizení a zatížení byl pojat do odevzdací listiny a poznamenán knihovně při vkladu vlastnického práva k jedné třetině domu pro žalobkyni. Napotom domáhala se žalobkyně proti spoluvlastníkům zrušení společenství k domu veřejnou dražbou. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání jest důvodné, sporná věc nebyla posouzena v napadeném rozsudku po právní stránce správně. Podle druhé věty § 830 obč. zák. může každý podílník zpravidla žádati i zrušení společenství, nikoli však v nevčas, nebo ke škodě ostatních podílníků. »Škodou« rozumí se podle § 1293 obč. zák. každá újma, která někomu byla způsobena na jmění, právech, nebo na jeho osobě. Nesejde na tom, že zákon, mluvě o »škodě« užívá střídavě výrazů »Schaden« a »Nachteil«, vždyť v § 1293 obč. zák. nazývá »škodou« každou »újmu«. Dovolatelé namítali proti žalobnímu nároku nejen, že zrušení společenství jest požadováno v nevčas а k jejich škodě, nýbrž se bránili i tvrzením, že podle poslední vůle Bedřicha A-а, jenž odkázal žalobkyni jednu třetinu domu č.p. 780, dostala žalobkyně tuto třetinu do vlastnictví usnesením ze dne 20. června 1913 s výslovným zákazem a pod podmínkou, že nesmí, pokud žije, tuto třetinu ani zciziti, ani zatížiti, leda v případě, že by veškeří spoluvlastníci domu, čítajíc v ně žalobkyni, tedy žalobkyně a veškeří žalovaní, pročež i dovolatelé, chtěli celý dům najednou zciziti, že tento zákaz byl uložen žalobkyni dovětkem ze dne 19. září 1911 a byl podle pravoplatné odevzdací listiny ze dne 30. května 1913 poznamenán v pozemkových knihách a že tím nabyli práva, které má býti zmařeno žalobním žádáním a rozsudkem vyhovujícím tomuto žádání. Námitkám těmto nelze upříti závažnost. Při vkladu vlastnického práva pro žalobkyni jest jako součást knihovního zápisu poznamenán zákaz zcizení a zatížení s jedinou výjimkou, že by všichni spoluvlastníci domu — tedy i dovolatelé — chtěli zciziti dům jako celek. Leč není zapotřebí obírati se právní povahou a právními účinky takového obmezení disposičního práva vlastníkova před třetí dílčí novelou (§ 364 c) obč. zák.), pro rozepři stačí řešiti otázku, zdali žalobou požadovanému zrušení společenství nevadí ustanovení § 831 obč. zák., zda žalobkyně tím, že přijala odkaz s uvedenou výminkou jí učiněný a jako její závaznost dosud v pozemkové knize poznamenaný, přijala tím proti ostatním spoluvlastníkům, tedy i proti dovolatelům, závazek, ve společenství tak dlouho pokračovati, dokud bude živa, nebo dokud všichni spoluvlastníci nebudou chtíti, by společenství bylo zrušeno. I kdyby tento závazek nebyl věcným, nýbrž jen ryze osobním závazkem dovolatelky, musí býti považován za závazný i proti všem ostatním spoluvlastníkům, neboť jeho rubem jest oprávnění dovolatelů a ostatních spoluvlastníků odepříti po dobu života žalobkyně zrušení společenství, tedy jest právem, které podle § 831 obč. zák. podílníka, jenž se zavázal ve společenství pokračovati, váže tak dlouho, dokud neprojde lhůta. Toto právo, které nevyvěrá jen ze subjektivních poměrů jednotlivých podílníků, jehož porušení by tedy nebylo jenom subjektivní újmou jednoho podílníka, poněvadž se objektivně dotýká celé společné nemovitosti jako celku, bylo by porušeno a zmařeno, kdyby ke zrušení společenství rozsudkem bylo svoleno, třebas jen proti vůli jediného podílníka. Jest tedy žalobní žádání podle ustanovení §§ 830 a 831 obč. zák. nepřípustné, pročež bylo důvodnému dovolání vyhověti a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 9007. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 768-770.