Čís. 8689.

Strany jsou oprávněny vzdáti se bezprostředního výslechu svědků odvolacím soudem. Učinily-li tak výslovně neb tím, že opomenuly výtku podle § 196 c. ř. s., nemohou v dovolání vytýkati, že se odvolací soud odchýlil od hodnocení výpovědí svědků, slyšených přímo procesním soudem, třebas jejich výslech neopakoval.
(Rozh. ze dne 7. února 1929, Rv I 1046/28.)
Žalobu o zaplacení 15000 Kč procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud přisoudil žalobci 11000 Kč. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného, dovolání žalobce vyhověl a přisoudil mu další 4000 Kč. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Vadu odvolacího řízení (§ 503 čís. 2 c. ř. s.) shledává žalovaný v tom, že odvolací soud důkazy prvním soudem přímo provedené neopakoval přímo, že tedy byl vázán skutkovými zjištěními prvního soudu a že se neměl od nich uchýliti. Odvolací soud uznal sice za nutné opakovati důkazy svědkyněmi, učinil také v tom směru průvodní usnesení, ale spokojil se s přečtením svědeckých výpovědí, a to, jak jest uvedeno v jednacím protokole (§ 215 c. ř. s.), za souhlasu stran. Odvolací soud vydal pak ještě další průvodní usnesení o výslechu stran, provedl tento důkaz, doplnil takto průvodní řízení, neuvěřil pak svědkyním, jejichž výpovědi přečetl, a učinil podle výsledků celého jednání a všech provedených důkazů opačná skutková zjištění, než učinil první soud. Nejvyšší soud rozhodl sice již opětovaně (srv. na př. rozhodnutí čís. 1013 sb. n. s.), že odvolací soud nemůže odchylně zhodnotiti výpovědi svědků, kteří byli vyslechnuti prvním soudem přímo, jestliže je přímo nevyslechl, ale přes to zde není vytýkané vady, ježto žalovaný s tímto způsobem opakování důkazů souhlasil. Jde tu o porušení formálních předpisů ve smyslu § 196 c. ř. s., k nimž náleží i způsob řízení při ústním jednání, včetně řízení důkazního, kamž zapadá též přečtení protokolů místo přímého výslechu. Takové porušení formálního předpisu by musilo býti vytýkáno. Soud jest ovšem povinen zachovati přesně i předpisy, jimiž jest upraveno řízení nebo forma procesních úkonů, ale s druhé strany nelze lpěti na formě tak, by tím bylo po případě zmařeno celé řízení, a proto ponechává zákon stranám, by uvážily, zda očekávají od zachování formy příznivý vliv na své zájmy, a by podle toho porušení formy buď vytýkaly nebo nevytýkaly. Strany jsou oprávněny vzdáti se souhlasně bezprostředního výslechu svědků a spokojiti se s přečtením protokolů. Nejde tu o porušení předpisu, jehož šetření nemůže se strana účinně vzdáti (§ 196 druhý odstavec c. ř. s.), neboť zásada bezprostřednosti není provedena v civilním řádu soudním do všech důsledků a mohou býti bez porušení této zásady přečteny jak u soudu procesního, tak u soudu odvolacího na př. svědecké protokoly sepsané u soudu dožádaného (§ 328 a § 287 c. ř. s.) a může v takovém případě odvolací soud svědeckou výpověď jinak hodnotiti, než soud procesní. Žalovaný v tomto případě nejen porušení formy podle § 196 c. ř. s. nevytýkal, nýbrž dokonce s přečtením protokolů souhlasil a není tedy oprávněn vytýkati vadu, se kterou byl srozuměn.

Citace:

č. 8689. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 198-199.