Čís. 8639.

Zrušením prodejového řízení ve smyslu § 285 ex. ř. rozumí se zrušení ve smyslu § 200 ex. ř. nebo jiných ustanovení exekučního řádu, nikoliv však pouhý odklad prodejového řízení.
Vyrovnacím řízením o jmění dlužníka nezrušuje se o sobě prodejové řízení. Může se tak státi jen na žádost vyrovnacího komisaře nebo na návrh vyrovnacího správce.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1929, R II 393/28.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodané movitosti přikázal soud prvé stolice výtěžek za prodaný stroj pol. čís. 10 zájemního protokolu pozdějšímu vymáhajícímu věřiteli firmě M., pominuv dřívějšího vymáhajícího věřitele Františka K-a, ježto exekuční řízení v jeho věci bylo odloženo jednak do vyřízení sporu Ck IIa 322/28, jednak pro vyrovnací řízení povinné strany a František K. neučinil ani návrh na pokračování v exekučním řízení ani zejména nepodal přihlášku k rozvrhovému roku, ač byl o něm vyrozuměn, takže soud nemůže к případné jeho pohledávce bráti zřetel. Rekursní soud přikázal výtěžek za stroj Františku K-ovi. Důvody: Nesprávné právní posouzení spatřuje rekurent v tom, že první soud jednal proti ustanovení § 282 a 285 ex. ř., přikázav výtěžek firmě M. a nikoliv stěžovateli, ačkoliv má lepší pořadí než tato firma. Zmatečnost vidí v tom, že stěžovatel neobdržel vyrozumění, že se nařizuje prodej stroje, že mu nebyl doručen ani edikt dražební, že proto nevěděl, že má nárok na uspokojení před ostatními věřiteli — Čís. 8639 —
74
z jeho výtěžku, neboť jinak by se byl k prodeji dostavil a stroj sám vydražil jakož i přihlášku zaslal, kdežto takto usoudil již z obsílky k rozvrhovému roku, že vyjde na prázdno a že je přihláška zbytečná. Zmatečnosti řízení z tohoto důvodu podle názoru rekursního soudu tu není. Ale jinak jest stížnost odůvodněna. Podle spisů prvního soudu byly dne 28. února 1928 věci pol. 1. až 9. zájemního protokolu pro vymáhajícího věřitele Emila H-a zabaveny přístupem a stroj položka 10. zájemního protokolu byl nově zabaven, ještě téhož dne byly všechny tyto věci pol. 1—10 zabaveny přístupem pro stěžovatele jako vymáhajícího věřitele a teprve dne 6. března 1928 stalo se totéž pro firmu M. Exekuce, pokud se týče Emila H-a, byla dne 30. března 1928 zrušena a ježto výtěžek z prodaných věcí položka 1—9 zájemního protokolu nestačil ke krytí věřitele, který měl ohledně nich nejlepší pořadí, má stěžovatel nárok, by byl se svou pohledávkou uspokojen z výtěžku stroje pol. 10 zájemního protokolu před firmou M., poněvadž jest v pořadí před ní. Od založení jeho soudcovského práva k tomuto stroji neuplynul rok, takže jest po právu. Že bylo exekuční řízení odloženo do právoplatného skončení sporu Ck IIa 322/28, nemůže na tomto právu nic změniti. Nanejvýš by měl první soud uložiti výtěžek. Ale z uvedeného spisu vychází na jevo, že žaloba povinného byla právoplatným rozsudkem zamítnuta, takže i vyplacení peněz v tomto směru není nic v cestě. Pokud se týká okolnosti prvním soudem uvedené, že prý toto exekuční řízení bylo také odloženo následkem vyrovnání povinného, poukazuje se na to, že vyrovnání bylo povoleno zdejším usnesením ze dne 12. června 1928, takže po rozumu § 12 vyr. ř. vyrovnání toto vůbec nemůže míti vliv na zástavní právo soudcovské stěžovatele vzhledem k době jeho vzniku. Ani to, že stěžovatel nežádal za pokračování v řízení a že nepodal přihlášku, nemůže na jeho právu nic změniti, ježto pokračování v řízení jest jen právem jeho, nikoliv povinností, a přihlášky není zapotřebí, ano jde o vymáhajícího věřitele, pro něhož exekuce dražbou povolena a jehož nároky jsou zjevné ze spisu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu firmy M.
Důvody:
Dovolací rekurentka neprávem soudí, že vymáhající věřitel František K. musil svou pohledávku k rozvrhovému roku přihlásiti, by na ni při rozvrhu mohl býti vzat zřetel. Jak správně dovodil rekursní soud, nebylo prodejové řízení, povolené pro tohoto vymáhajícího věřitele, zrušeno. Zrušením prodejového řízení ve smyslu § 285 ex. ř. rozumí se zrušení ve smyslu § 200 ex. ř. nebo jiných ustanovení exekučního řádu na př. §§ 39, 40, 151, 188, 193 ex. ř., ale nikoli pouhý odklad prodejového řízení. Vyrovnacím řízením o jmění povinného nebylo beze všeho zrušeno prodejové řízení, povolené pro Františka K-a. Mohlo se tak státi jen na žádost vyrovnacího komisaře nebo na návrh vyrovnacího správce (§ 12 vyr. ř.). Také nebylo dotčeno zástavní právo, váznoucí pro Františka K-a podle § 11 vyr. r., ježto bylo ho nabyto dne 28. února 1928, tedy více než šedesát dnů před zahájením vyrovnacího řízení (dnem 12. června 1928). Ani z exekučních ani z vyrovnacích spisů neplyne, že byl učiněn návrh na zrušení prodejového řízení a že k takovémuto návrhu bylo zpeněžovací řízení prodejem ve smyslu § 12 vyr. řádu zrušeno. Nebylo-li však prodejové řízení zahájené pro Františka K-a zrušeno, musil exekuční soud při rozvrhu přihlédnouti k jeho pohledávce, pokud plynula z exekučních spisů (§ 285 ex. ř.). Ježto tomu tak bylo, rekursní soud právem přikázal výtěžek za stroj, zabavený pod pol. 10 zájemního protokolu na pohledávku Františka K-a. Nerozhoduje, zda tento vymáhající věřitel učinil návrh na znovuzahájení odloženého prodejového řízení, a dovolací rekurentka se nedrží spisů, vycházejíc z toho, že prodejové řízení povolené pro Františka K-a bylo zastaveno.

Citace:

8639. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 97-99.