Čís. 8794.

Pozemková reforma.
Péče uložená § 19 příď. zák. Státnímu pozemkovému úřadu, by byly zřízeny služebnosti vodní i cestní, není na závadu, by se nebylo domáháno sporem zřízení (oduznání) služebnosti mezi těmi, jimž byly pozemky přiděleny.

(Rozh. ze dne 16. března 1929, R I 64/29.)
Žalobce i žalovaný nabyli pozemků v přídělovém řízení. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce, by bylo žalovanému zakázáno sváděti vodu se svého pozemku na pozemek žalobcův. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro nepřípustnost pořadu práva a odmítl žalobu, maje za to, že bylo věcí Státního pozemkového úřadu, by nařídil potřebná opatření k ochraně vodních práv.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by pomina důvod, z něhož zrušil rozsudek prvého soudu, po případném dalším jednání znovu rozhodl.
Důvody:
Jde zřejmě o služebnost odvádění vody ve smyslu § 477 čís. 2 a 497 obč. zák., tudíž o věc soukromoprávní patřící na pořad práva. Pravda — Čís. 8795 —
367
sice, že § 19 (2) příď. zák. stanoví, že, aby zajištěno bylo řádné hospodaření, je »péčí« t. j. povinností pozemkového úřadu (učiniti potřebná opatření k ochraně trvajících práv vodních a, jeví-li se toho potřeba, upraviti nově užívání vodních sil), zříditi služebnosti vodní i cestné a učiniti vůbec vše, co vyžaduje řádné hospodaření, avšak to nemění nic na otázce, zda žalovanému služebnost odvádění vody, tak jak ji vykonává, právo k tomu, co činí a čím ve vlastnictví žalobcovo zasahuje, přísluší čili nic; neboť ať mu přísluší nebo ne, ať mu bude přiznáno nebo oduznáno, nebude se to dotýkati práva Státního pozemkového úřadu učiniti předepsané opatření, ač-li ještě i nyní, po právoplatnosti přídělu, jest k tomu příslušný a oprávněný (§ 19 předpokládá, že opatření ta budou učiněna hned v pracovním plánu, o němž mluví § 18, a přejdou tedy do přídělových listin, § 27 téhož zák. nikoli však nemyslí, že by bylo možno opatření ta činiti i kdykoli po právoplatnosti přídělových listin), což zde ovšem rozhodovati netřeba. Pravomoc Státního pozemkového úřadu podle § 19 náhr. zák. jest totiž diskrecionární, pozemkový úřad může upraviti poměry bez ohledu na služebnosti, jež tu jsou, zejména tedy nové služebnosti zříditi a ty, jež tu jsou, zrušiti, když toho vyžaduje nové přídělem nastalé rozdělení půdy a hospodářský prospěch, kdežto soud může uznati jen služebnost už po právu existující (nabytou), naopak není-li posud nabyta, musí ji oduznati, nemůže ji ale z vlastní moci ani zříditi ani zrušiti, a tak rozhodnutím o žalobě, o niž jde, ať už služebnost uzná nebo oduzná, buď se stane opatření Státního pozemkového úřadu — pořád předpokládajíc, že není již promeškáno — zbytečným, anebo se stane pokud se týče zůstane naopak nutným. Pořad práva a opatření Státního pozemkového úřadu nejsou tedy úkony, jež by se navzájem vylučovaly.

Citace:

č. 8794. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 390-391.