Čís. 15052.

I když se dědic vzdá opravných prostředků proti odevzdací listině, jest pozůstalost pravoplatně odevzdána teprve doručením odevzdací listiny. Před tímto doručením lze žalovati pozůstalost zastoupenou dědicem bezvýminečně se přihlásivším.
(Rozh. ze dne 19. března 1936, R I 1396/35.)
Prvý soud zamítl žalobu podanou žalující obcí na pozůstalost po Vítu Š. Odvolací soud zrušil rozsudek prvého soudu i s řízením mu předcházejícím pro zmatečnost a žalobu odmítl. Důvody: V protokole o projednání pozůstalosti je uvedeno, že se zůstavitelovo jmění odevzdává pozůstalé manželce Marii Š. a že dědička prohlásila, že se předem vzdává opravných prostředků proti odevzdací listině. Odevzdací listina byla Marii Š. doručena 25. září 1933. Podle toho v době podání žaloby v této právní rozepři, to jest 2. září 1933 a v době doručení žaloby, to jest 21. listopadu 1933 již žalovaná »pozůstalost po Vítu Š.« jako právnická osoba neexistovala. Podle § 547 obč. zák. se na pozůstalost pouze před tím, než ji dědic přijal, hledí tak, jako kdyby ještě byla državou zemřelého, ale dědic, jakmile dědictví přijal, představuje se zřetelem k němu zůstavitele. Od této doby nebyla již pozůstalost jako taková schopna vcházeti v platné závazky (§§ 865—869 obč. zák.) a nebyla podle § 1 c. ř. s. způsobilou před soudem jednati. K tomuto nedostatku procesní způsobilosti jest podle § 6 c. ř. s. hleděti z úřední povinnosti v každém období rozepře. Ježto podle povahy věci nemůže býti tento nedostatek v přítomném případě podle § 6 odst. 2 c. ř. s. odstraněn, byl podle § 7 c. ř. s. odvolací soud povinen vyřknouti usnesením zmatečnost řízení tímto nedostatkem stíženého a žalobu ve smyslu § 230 odst. 2 c. ř. s. odmítnouti.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí o odvolání.
Důvody:
Odvolací soud zrušil napadeným usnesením rozsudek prvního soudu a předcházející mu řízení, pokud jde o žalovanou pozůstalost po Vítu Š. jako zmatečné a odmítl žalobu proti této spolužalované straně. Jak plyne ze spisů okresního soudu o projednání pozůstalosti po Vítu Š., byla sice odevzdací listina vydána 28. června 1933, byla však Marii Š. jako universální dědičce, jež se bezpodmínečně podle posledního pořízení přihlásila, doručena teprve dne 25. září 1933. I když se Marie Š. podle protokolu o projednání pozůstalosti ze dne 28. dubna 1933 vzdala opravných prostředků proti odevzdací listině, nemohla listina ta před jejím doručením nabýti právní moci (§§ 31 (5) a 33 zák. čís. 100/31 Sb. z. a n.). Nebyla tudíž v době podání žaloby, t. j. dne 2. září 1933 pozůstalost universální dědičce ještě pravoplatně odevzdána a právem proto byla žaloba řízena proti pozůstalosti jako žalované straně zastoupené přihlásivší se dědičkou, a nemohla býti pro nedostatek procesní způsobilosti žalované pozůstalosti odmítnuta (srov. rozh. čís. 9762, 12655 Sb. n. s.). Ovšem byla žaloba doručena dědičce až dne 22. listopadu 1933, tedy v době, kdy již pozůstalost po Vítu Š. jako soubor práv a závazků neexistovala, takže v té době se jí nedostávalo procesní způsobilosti podle § 1 c. ř. s. Avšak okolnost ta nemá v zápětí zmatečnost provedeného řízení a vydaných rozsudků podle § 6 c. ř. s. Universální dědička Marie Š., která — jak již řečeno — se k pozůstalosti bezvýminečně přihlásila, mohla vstoupiti a vstoupila do sporu jen ve vlastním jméně, a také ve vlastním jméně ve sporu projednávala. V té době byl již soubor práv a závazků zůstavitelových sloučen se souborem práv a závazků universální dědičky. Nejde tu o nic jiného, než o nesprávné označení žalované strany, a může její správné označení provésti nejen soud první stolice, nýbrž i soud stolice vyšší. Byl proto rozsudek soudu první stolice neprávem napadeným usnesením zrušen.

Citace:

Čís. 15052.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 336-337.