Čís. 15561.

K otázce potřeby opakovati důkazy v odvolacím řízení.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1936, Rv I 2638/34.)
V dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu uplatňoval žalovaný jako vadu řízení též, že odvolací soud neopakoval důkazy provedené před prvým soudem, k čemuž byl povinen, ač se jinak neuchýlil od skutkového zjištění prvého soudu, když odvoláním byla napadena správnost hodnocení těchto důkazů prvým soudem.
Nejvyšší soud nevyhověv dovolání, uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Pod dovolacím důvodem vadnosti řízení uplatňuje dovolatel názor, že odvolací soud, i když se neodchýlí od skutkových zjištění procesního soudu, musí opakovati důkazy, jichž hodnocení bylo v odvolání napadeno, ježto podle § 498, odst. 1 c. ř. s. má odvolací soud položiti za základ svého rozhodnutí výsledky jednání a provedených důkazů, v procesních spisech prvního soudce a v rozsudku první stolice najisto postavené, uplatňovanými odvolacími důvody nedotčené. Dovolatel se dovolává v té příčině názoru vysloveného v Horově »Odvolání«, str. 82, v Ottovi III, str. 38, v Kleinových »Vorlesungen«, str. 45 a v Neumannově komentáři k §§ 488 a 498 c. ř. s. a vytýká, že odvolací soud, i když převzal skutková zjištění prvního soudu, neopakoval důkazy v první stolici provedené po případě je nedoplnil. Názoru tomu nelze přisvědčiti. § 498 c. ř. s. nařizuje jen, že odvolací soud má položiti za základ svému rozhodnutí skutková zjištění nedotčená odvolacími důvody, ale tím nevylučuje, že je může odvolací soud položiti za základ rozhodnutí, jsou-li podle jeho názoru napadána bezdůvodně, bez opakování důkazů. Podle § 488, odst. 1 c. ř. s. může odvolací senát, když toho jest třeba pro rozhodnutí o návrzích odvolacích, opakovati nebo doplniti provedení důkazů v první stolici již vykonané. Podle toho musí odvolací soud, je-li uplatněn a proveden odvolací důvod nesprávného hodnocení důkazů, přezkoumati důkazové hodnocení prvního soudu, jak se podle procesních spisů jeví, a shledá-li pochybnosti prvního soudu, jest nejen oprávněn, nýbrž i povinen, aby, pokud je toho třeba k vyřízení odvolacích důvodů, nařídil potřebné opakování a doplnění provedených důkazů, avšak zda a pokud je toho třeba, jest zůstaveno volné úvaze odvolacího soudu. Neměl-li odvolací soud, přezkoumav procesní spisy v mezích odvolacích důvodů a návrhů, pochybnosti o správném hodnocení důkazu prvním soudem a přiklonil-li se k němu, nebylo třeba, aby důkazy ty opakoval, a jest tím vázán i soud dovolací. Taková byla stálá prakse bývalého nejvyššího soudu ve Vídni (srovn. rozh. ve sbírce Glaser-Ungrově n. ř. č. 5779, 5838, 6610, 6653, 6747 a 6846) a taková je též stálá prakse našeho nejvyššího soudu (rozh. 7338 Sb. n. s. a četná jiná nezveřejněná rozhodnutí). V souzeném případě přezkoumal odvolací soud pečlivě napadené hodnocení důkazů prvního soudu, jak se jevilo podle procesních spisů, odůvodnil, proč nemá pochybnosti o správnosti onoho hodnocení, a převzal skutková zjištění prvního soudu, a nebylo proto třeba, aby důkazy provedené v první stolici opakoval nebo doplňoval, a dovolací soud je tím vázán.

Citace:

Čís. 15561.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1032-1033.