Čís. 17311.

Akciová společnost nezanikla tím, že na její jmění byl uvalen konkurs, jenž byl podle § 166, odst. 2, konk. ř. zrušen.
Exekuční soud jest oprávněn uložiti některému z posledních členů správy akciové společnosti vyjevovací přísahu podle § 47 ex. ř.
(Rozh. ze dne 23. května 1939, R I 294/39.)
Proti návrhu vymáhající strany na složeni vyjevovací přísahy podle § 47 ex. ř. namítl Jaromír S., jemuž jako náměstku povinné akciové společnosti bylo uloženo složití jménem povinné vyjevovací přísahu, že povinná již neexistuje, neboť na ni uvalený konkurs byl zrušen v roce 1932 pro nezaplaceni nákladů konkursního řízení. Prvý soud uznal podle návrhu. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Soud prvé stolice nepřihlédl k tomu, že povinná strana jako akciová společnost byla zrušena podle čl. 242 č. 4 obch. zák. uvalením konkursu na její jmění a fakticky zanikla nucenou dražbou veškerého majetku v roce 1935, kterou jest pokládati za likvidaci předmětné akciové společnosti na místo provedeného řízení konkursního, jež bylo zrušeno jedině pro nedostatek jmění k úhradě nákladů tohoto řízení. Není tudíž stěžovatel již z tohoto důvodu ani oprávněn ani povinen dle čl. 232 obch. zák. vykonati přísahu jako bývalý člen představenstva již neexistující akciové společnosti.
Nejvyšší soud uložil rekursnímu soudu nové rozhodnutí.
Důvody:
Podle usnesení krajského soudu v P. jako soudu konkursního ze dne 28. července 1932, byl konkurs na jmění povinné strany zrušen podle 2. odst. § 166 konk. ř., protože věřitelé nedali na útraty přiměřenou zálohu. Soud prvé stolice správně uvádí, že tím nezanikla akciová společnost, neboť prováděla se ještě dodatně realisace jejího jmění, třebas cestou exekuční. Nemá však opory ve spisech tvrzení rekursního soudu, že takto byl realisován veškerý její majetek. Zda je tomu tak, má býti zjištěno vyjevovací přísahou ze strany posledních členů správy akciové společnosti, jejichž funkce ani uvalením konkursu po této stránce nebyla dotknuta, jak lze usouditi z ustanovení 2. odst. § 101 konk. ř. Není bez významu, že v konkursním řízení k vyjevovací přísaze podle cit. ustanovení nedošlo. Neobstojí proto důvod, kterého bylo použito k zamítnutí žádosti.

Citace:

č. 17311. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 333-333.