Čís. 16005.

Nelze zároveň vydati rozsudek na složení přísahy vyjevovací i na vydání dokladů, dokud vyjevovací přísaha nebyla složena, když bude oprávněnému teprve na základě složené vyjevovací přísahy možno blíže označiti doklady, jichž vydání požaduje. Jest vydati zatím jen dílčí rozsudek o žalobní žádosti na složení přísahy vyjevovací a podle § 190 c. ř. s. přerušiti řízení o žalobní žádosti na vydání dokladů.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1937, Rv I 1227/35.)
Žalovaný byl od roku 1913 až do roku 1933 jednatelem žalující společnosti, byl pověřen vedením obchodních knih a povinen předkládati po uplynutí obchodního roku účetní uzávěrku. Poněvadž žalovaný nevydal žalující společnosti, jsoucí od roku 1933 v likvidaci, veškeré příslušné doklady k obchodním knihám a tvrdil, že dokladů těch nemá, domáhá se žalující společnost výroku, aby žalovaný byl uznán povinným I. udati, které obchodní knihy žalující firmy z let 1913 až 1933 spolu se všemi příslušnými doklady, účty, korespondencí, běžnými účty komitentů Poštovní spořitelny a ostatních peněžních ústavů, zvláště pak uzavřené účetní uzávěrky a výkazy zisku a ztráty k 31. srpnu toho kterého roku a ostatní příslušné doklady žalující firmy, ještě existují a kde se nalézají, a vykonati přísahu, že její údaje jsou správné a úplné; II. žalující firmě předložiti a odevzdati pod I. uvedené záznamy a obchodní knihy spolu se všemi doklady, při čemž se vyhrazuje žalující firmě právo blíže označiti tyto obchodní knihy a záznamy spolu s doklady pro nevykonání vyjevovací přísahy žalovaným. Nižší soudy uznaly podle žaloby. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, pokud jím byl potvrzen rozsudek prvého soudu pod I., t. j. ve výroku o vyjevovací přísaze a ve výroku útratovém, naproti tomu vyhověl dovolání v příčině výroku pod II., týkajícím se vydání dokladů, rozsudky obou nižších soudů zrušil a uložil prvému soudu, aby podle § 190 c. ř. s. přerušil řízení o žalobním nároku na předložení a odevzdání knih a dokladů, a pokračoval v něm až po výkonu přísahy vyjevovací.
Důvody:
V souzeném případě jde o žalobu podle čl. XLII uvoz. zák. k c. ř. s., a to předně o složení přísahy vyjevovací, aby se zjistily doklady, o které žalobci jde, a pak o vydání těchto dokladů. V takovém případě nelze současně vydati rozsudek na složení přísahy vyjevovací i na vydání dokladů, když dosud nebyla vyjevovací přísaha složena. Teprve na základě složené vyjevovací přísahy bude žalobkyni možno blíže označiti doklady, jichž vydání požaduje, takže dosud není dán podklad pro rozhodnutí, aby žalovaný mohl býti uznán povinným k jejich vydání. Žalobkyně také podle toho hledíc k ustanovení odstavce 3 čl. XLII řeč. zák., které je výjimkou z předpisu § 226 c. ř. s. o určitosti žalobní prosby, upravila žalobní žádost, vyhradivši si po složení vyjevovací přísahy oznámiti doklady, o jichž vydání žádá. Bylo proto vydati zatím jen rozsudek dílčí, odpovídající žalobní žádosti tak, jako se to stalo ve výroku rozsudku prvého soudu pod I., a řízení o druhé žádosti žalobní přerušiti podle § 190 c. ř. s. až do té doby, kdy žalovaný složí vyjevovací přísahu, neboť teprve pak bude možno doplniti návrh žalobní, aby konečný výrok rozsudečný byl určitý. Není přípustné, aby bližší určení předmětu a způsobu plnění bylo ponecháno v nejistotě a by rozsudek mohl po případě zavdati svojí nejasností a neurčitostí příčinu k novému sporu.

Citace:

Čís. 16005.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 460-461.