Čís. 15360.

K výkladu § 5 Vlád. nař. čís. 142/34 Sb. z. a n.
Do lhůt uvedených v § 5 uvedeného vládního nařízení se nevčítá doba od 16. července 1934 do 31. prosince 1935, aniž se hledí k tomu, zda byla v průběhu této doby exekuce odložena čili nic.
(Rozh. ze dne 2. září 1936, R II 270/36.)
Při rozvrhovém roku přihlásil berní úřad též nedoplatky daně pozemkové, domovní a úroky z prodlení starší tří let v pořadí přednostním. Prvý soud ve svém rozvrhovém usnesení těmto přihlášeným nedoplatkům přednostní pořadí nepřiznal. Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí uvedl Československý stát, že i těmto přihlášeným nedoplatkům, a to dani pozemkové, domovní a úrokům z prodlení za období od 1. července 1932 do 31. prosince 1932 přísluší právo přednostní, neboť dlužník je zemědělcem, proti němuž nebylo možno nedoplatky v roce 1934 a 1935 vymáhati, kterouž dobu nelze však dle ustanovení vlád. nař. čís. 142/34 a 207/34 Sb. z. a n. do promlčecí lhůty započítati, dále že požadované nedoplatky byly knihovně zajištěny do dvou let od jich splatnosti, takže tím bylo jich přednostní právo zachováno. Rekursní soud nevyhověl rekursu.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu, by provedl nové rozvrhové řízení v části, pokud bylo jeho usnesení napadeno.
Důvody:
Ze spisů jest zřejmé, že dlužník jest zemědělcem v chráněném okresu. Podle § 5 vlád. nař. čís. 142/34 a vlád. nař. čís. 207/34, 211/34 a čís. 258/34 Sb. z. a n. se nevčítá doba, po kterou podle těchto nařízení nemohou býti pohledávky proti zemědělcům vymáhány, do lhůt promlčecích ani do jiných lhůt, jejichž uplynutí jest spojeno pro věřitele s právní újmou. Názor rekursního soudu, že by ustanovení to mohlo přijití v projednávaném případě v úvahu jediné tehdy, kdyby bylo došlo v exekučním řízení proti dlužníku vedeném k nějakým odkladům, dlužníkovým zákrokem ve smyslu § 3 cit. vlád. nař. vyvolaným, nelze sdíleti. Praví-li se v § 1 cit. vlád. nař., že pohledávky proti zemědělcům v okresích chráněných nemohou býti vymáhány, a stanoví-li se v § 5 cit. vlád. nař., že se nevčítá ani do lhůt promlčecích, ani do jiných lhůt, jejichž uplynutí jest spojeno pro věřitele s právní újmou, doba, po kterou nemohou býti pohledávky proti zemědělci vymáhány, jest tomu rozuměti tak, že věřitel, — v projednávaném případě Čs. stát, zastoupený berním úřadem —, nebyl oprávněn po dobu od 16. července 1934, kdy nabylo vlád. nař. čís. 142/34 Sb. z. a n. účinnosti, až do 31. prosince 1935, do kteréžto doby byla jeho účinnost prodloužena, podniknouti jakékoliv exekuční kroky proti dlužníku, jenž jest zemědělcem v chráněném okresu. Tato doba nemůže se včítati ani do lhůty promlčecí, ani do jiných lhůt, jejichž uplynutí jest spojeno pro věřitele s právní újmou, tudíž v projednávaném případě do lhůty v § 265 zák. čís. 76/27 Sb. z. a n. stanovené. Kdyby bylo uvedené nařízení zamýšlelo ze včítání do promlčecích nebo jiných lhůt vyloučiti pouze dobu, po kterou byla exekuce k návrhu dlužníkovu odložena, bylo by to muselo výslovně stanoviti. Stanoví-li se však v uvedeném nařízení zcela všeobecně, že se doba, po kterou podle tohoto nařízení pohledávky nemohou býti vymáhány, nevčítá ani do lhůt promlčecích, ani do jiných lhůt pro věřitele s právní újmou spojených, rozumí se tím doba od 16. července 1934 do 31. prosince 1935 vůbec, nehledíc k tomu, zda byla v jejím průběhu exekuce odložena čili nic. Podle tohoto právního názoru na věc nevčítá se tudíž lhůta od 16. července 1934 do 31. prosince 1935 do tříleté lhůty podle § 265, odst. 3 zák. čís. 76/27 Sb. z. a n., jejíž uplynutí by bylo spojeno pro věřitele (Čs. stát) s právní újmou, totiž se ztrátou přednostního pořadí. Důsledkem toho jest při rozvrhu nejvyššího podání přihlížeti i k přihlášeným starším než tříletým nedoplatkům daňovým a k úrokům z prodlení, takže, byly-li nemovitosti prodány dne 13. ledna 1936, jest přihlížeti k nedoplatkům daňovým a k úrokům z prodlení za dobu od 1. července 1932 do 31. prosince 1932 přihlášeným a v rekursu i v dovolacím rekursu požadovaným.

Citace:

č. 15360. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 775-777.