Čís. 15602.

Předpisu § 22 zák. čís. 330/21 Sb. z. a n. nelze použíti, nešlo-li o propuštění člena závodního výboru (jeho náhradníka) ze zaměstnání jednostranným aktem, nýbrž o jeho vysazení z práce oboustrannou dohodou.
(Rozh. ze dne 13. listopadu 1936, Rv I 1758/36.)
Žalovaná firma pro nedostatek práce sdělila závodnímu výboru svého podniku, že část dělnictva musí býti buď propuštěna nebo vysazena z práce. Závodní výbor poté svolal schůzi dělnictva, v které dělnictvo projevilo souhlas »s turnusovým vysazením« z práce, aby tímto opatřením bylo zabráněno propuštění části zaměstnanců. Toto usnesení bylo sděleno žalované firmě, jež od té doby vysazovala zaměstnance z práce střídavě podle určitého pořadu. Žalobce přednesl, že se proti tomu ohrazoval, zejména jakmile byl zvolen členem (náhradníkem) závodního výboru. Zastávaje názor, že nemohl býti ostatně vzhledem na předpis § 22, odst. 2 zák. čís. 330/21 Sb. z. a n. bez souhlasu závodního výboru ani z práce vysazen, domáhá se žalobou náhrady mzdy za dobu, po kterou byl z práce vysazen. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud jen částkou 613 Kč, na niž měl žalobce nárok podle kolektivní smlouvy jako na náhradu za mzdu na 6 dní, zamítl však žalobu co do zbytku 2145 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu dovolání z
důvodů:
Dělnictvu bylo ujednání o vysazení z práce oznámeno, i žalobci, a nebylo nikým nic proti tomu namítáno. Žalobce, když mu bylo sděleno usnesení o vysazení, prohlásil, že to bere na vědomí, v odvolacím řízení řízení připustil, že mu vždy při jednotlivém vysazení z práce bylo oznámeno, na jakou dobu musí vysaditi, a není o tom sporu, že po dobu vysazení nepřišel do práce. Žalobce netvrdil, že, byv zvolen náhradníkem člena závodního výboru, dal nějakým způsobem najevo, že se ujednáním o vysazení z práce necítí již vázán, a nebylo zvláště prokázáno, že si po dotčené volbě stěžoval u závodního výboru, naopak byv i poté opětovně vysazen podrobil se tomuto opatření a nepřišel do práce. Jeho opětovné soukromé poznámky vůči různým svědkům, že s tím vysazením jest již toho mnoho a pod., nemají významu. Okolnost, že žalobce byl dodatečně zvolen náhradníkem člena závodního výboru, nebyla tomu na závadu, aby ujednání o vysazení z práce bylo na něho použito, přistoupil-li k dohodě, zejména když ani netvrdil a neprokázal, že vysazením mu bylo bráněno plniti úkoly členské. Odvolací soud tedy nepochybil, měl-li za to, že v souzené věci došlo mezi žalovanou firmou a jejími zaměstnanci, mezi nimi též se žalobcem, k ujednání o vysazení z práce. Tato platná a právně účinná dohoda se však nesrovnává s pojmem »propuštění«, neboť třebas »propuštění« ve smyslu § 22, odst. 2 zák. č. 330/21 Sb. z. a n. nelze obmezovati na propuštění v technickém slova smyslu, jest přece propuštěním rozuměti vždy jen jednostranné rozvázání služebního poměru se strany zaměstnavatele (Sb. n. s. 4296), jímž však není nová (jiná) úprava služebního poměru, s vysazením z práce na určitou dobu se souhlasem zaměstnancovým (Sb. n. s. 13788). Při úpravě, k níž přistoupil zaměstnanec dobrovolně, není důvodu k poskytnutí ochrany podle § 22 cit. zákona.

Citace:

Čís. 15602.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1081-1082.