Čís. 15192.
Odhad k výměře dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti. Není zmatečnosti podle § 41, odst. 2, písm, g) zák. č. 100/31 Sb. z. a n., nebyli-li účastníci zpraveni o roku ustanoveném k výslechu přezvědných osob.
Není nezákonností ve smyslu § 46 zák. č. 100/31 v doslovu čl. V č. 1 zák. čís. 251/34 Sb. z. a n., uznal-li soud, oceňuje výsledky znaleckého důkazu, že nejde o pozemek stavební, nýbrž o pozemek zemědělský.
(Rozh. ze dne 13. května 1936, R I 394/36.)
První soud odhaduje nemovitost k vyměření dávky z přírůstku hodnoty určil obecnou cenu pozemku ke dní 1. ledna 1914 jako zemědělského, připojiv se k posudku znalce Josefa D., který tento pozemek k uvedenému dní jako zemědělský pozemek ocenil 80 h za čtver. metr. Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí hájila odpůrkyně názor, že tento pozemek bylo ke dni 1. ledna 1914 pokládati za pozemek stavební a oceniti jej proto podle posudku znalce Ervína T. částkou 3,80 Kč za m2. Rekursní soud rekursu nevyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Největší důraz klade dovolací rekurentka na domnělou zmatečnost podle § 41, lit. g) zákona čís. 100/31, kterou spatřuje v tom, že ani ona, ani její právní zástupce nebyli uvědoměni o roku, při němž byly sly- seny přezvědné osoby a že nebyla proto při onom roku přítomna ani zastoupena. Toto místo zákonné uvádí však jako důvod zmatečnosti, že byla porušena zásada o nutnosti slyšeti účastníky před rozhodnutím, nikoli tedy, že nebyli účastníci uvědomeni o roku určeném k výslechu přezvědných osob. Zásada vyslovená v § 18 cit. zák. však porušena nebyla, neboť odpůrkyni byla jak v první stolici, tak i za řízení rekursního dána příležitost, aby se o věci vyjádřila, což ona také učinila písemnými podáními, a mimo to pří rocích byl přítomen její právní zástupce. Také zmatečnosti podle § 41, lit. h) cit. zák. zde není, ježto usneseni rekursního soudu si neodporuje a lze je bezpečně přezkoumati. Pokud jde o právní posouzení, jest ovšem předmětem celého řízení stanovití obecnou hodnotu pozemku ke dni 1. ledna 1914; v té příčině však jest důležitá okolnost, zdali k onomu dní jest považovati pozemek ten za stavební místo či jen za pozemek zemědělský, neboť to má zajisté vliv na jeho obecnou hodnotu, a když rekursní soud po pečlivém doplnění řízení, uváživ všecky jeho výsledky, dospěl stejně jako první soud k úsudku, že pozemek ten jest oceniti nikoli jako místo stavební, nýbrž jako pozemek zemědělský, a přidržel se proto odhadu znalce Josefa D., nelze říci, že by se jeho rozhodnutí příčilo jasnému a nepochybnému znění odhadního řádu čís. 100/33 Sb. z. a n. nebo jiného zákona. Soudní znalec D. zjistil prodejní hodnotu pozemku toho jako pozemku zemědělského ke dni 1. ledna 1914 podle jednotek plošné míry, tedy způsobem stanoveným v §§ 17 a 18 cit. odhadního řádu, a byly proto nižší soudy oprávněny vzíti jeho odhad za základ svého rozhodnutí.