Čís. 15233.
Co jest rozuměti výrazem »vedlejší závazky«, nebylo-li výslovně ujednáno, pro jaké (konkrétní) vedlejší závazky se jistota zřizuje.
(Rozh. ze dne 27. května 1936, R I 544/36.)
Prvý soud rozvrhuje nejvyšší podání za vydraženou nemovitost vyhověl odporu hypotekární věřitelky Živnostenské záložny a nepřikázal předcházejícímu vymáhajícímu a zároveň knihovnímu věřiteli z nejvyššího podání nic na přihlášené náklady procesní, náklady mobilární exekuce, náklady oposičního sporu a rozsudečné, spojené s vymáháním pohledávky, pro níž byla nemovitost dána do dražby. Rekursní soud přikázal mu tyto náklady až na rozsudečné v rámci jistoty pro vedlejší závazky. Důvody: Veškeré tyto útraty měly býti až na rozsudečné per 300 Kč přisouzeny v rámci jistoty pro vedlejší závazky, neboť podle předložené smlouvy bylo vtěleno zástavní právo pro vedlejší závazky až do výše 3000 Kč. Správné jest sice, že ve smlouvě není řečeno, pro které vedlejší závazky byla tato jistota zřízena, ježto však zástavní právo pro tuto jistotu zřízeno bylo u zástavního práva pro vymáhanou pohledávku, dlužno míti za to, že výrazem »vedlejší závazky« byly míněny veškeré s vymáháním této pohledávky spojené pro-
Civilní rozhodnutí XVIII. 37 cesní a exekuční útraty. Z předložených dokladů a z připojených exekuičních spisů plyne, že veškeré tyto účtované útraty vznikly při vymáhání hlavní pohledávky, tyto útraty jsou tedy jako vedlejší závazky příslušenstvím této pohledávky podle § 912 obč. zák. a jako takové dlužno je přisouditi v rámci jistoty pro vedlejší závazky až do výše této jistoty. Ježto však tyto účtované útraty překročují výší zřízené jistoty pro vedlejší závazky, mohl rekursní soud vymáhající straně přisouditi jen tuto jistotu pro vedlejší závazky per 3000 Kč a jsou tímto veškeré tyto účtované útraty kryty až na menší částku. Zadnější věřitelé nemohou namítnouti, že jsou poškozeni, neboť z knihovního stavu, jenž směrodatným jest pro rozvrh podle § 214 ex. ř., plyne, že zástavní právo pro jistotu pro vedlejší závazky až do výše 3000 Kč vtěleno bylo, takže tedy s touto jistotou počítati museli.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Názor rekursního soudu, že výrazem »vedlejší závazky«, pro které bylo vloženo právo zástavní do výše 3000 Kč, byly míněny veškeré s vymáháním pohledávky, o kterou jde, spojené útraty, jest správný, jestliže ve smlouvě, v níž byla jistota pro vedlejší závazky zřízena, není přesně uvedeno, pro které konkrétní závazky byla jistota zřízena, jest tím rozuměti vedlejší závazky, které podle všeobecných zásad exekučního řádu o rozvrhu nejvyššího podání nelze zapraviti z rozdělované podstaty buď vůbec neb aspoň ne ve stejném pořadí s kapitálem, které však jsou v takovém: poměru, že jest je považovati za příslušenství vymáhané pohledávky (§§ 912, 447 obč. zák., § 16 knih. zák., § 54 j. n.). Vymáhající věřitelka podala doklady, že jí tyto útraty vznikly exekucemi vedenými pro tutéž pohledávku, tvoří tedy příslušenství této pohledávky, a nebyly-li přikázány v pořadí kapitálu, byly právem přikázány v rámci kauce pro vedlejší závazky.