Čís. 15047.

K § 2 lit. e) zák. čís. 40/22 Sb. z. a n.
Advokát, na jehož jmění byl uvalen konkurs a jenž proto byl ze seznamu advokátů vymazán podle § 3 odst 1 lit. i) zák. čís. 40/22 Sb. z. a n., pozbyl důvěry u veřejnosti, třebaže konkurs byl zatím zrušen, jestliže jeho majetkové poměry jsou tak neutěšené, že nemůže své věřitele uspokojiti.
(Rozh. ze dne 14. března 1936, R II 370/35.)
Výbor advokátní komory nevyhověl žádosti Dr. Jana K-a, bývalého advokáta, o opětný zápis do seznamu advokátů nabyv přesvědčení, že žadatel, na jehož jmění byl uvalen konkurs, byť později zrušený, pozbyl důvěryhodnosti u veřejnosti. Valná hromada advokátní komory schválila toto rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Usnesení výboru advokátní komory potvrdila valná hromada advokátní komory v napadeném usnesení především z toho důvodu, že po zrušení konkursu o jmění žadatelově má tento jen právo žádati za opětný zápis, nikoliv ale právo na odvolání výmazu a obnovení zápisu bez zkoumání důvěryhodnosti žadatelovy. Nezabývala se tedy otázkou, zdali výmaz ze seznamu advokátů byl odůvodněn prohlášením konkursu na jmění žadatele (§ 3 odstavec 1, písmeno i) novely k advok. ř. č. 40/22 Sb. z. a n.), a jsou proto bezpodstatné vývody odvolatelovy, jimiž doličuje, že jeho výmaz ze seznamu advokátů odporuje zákonu. Jest se proto nejvyššímu soudu obmeziti jen na přezkoumání otázky, zdali odvolatel, jenž byl ze seznamu advokátů vymazán, splnil předpoklady opětného zápisu podle § 3 odstavec (3), druhá věta, novely č. 40/22 Sb. z. a n. Odvolatel pozbyl důvěryhodnosti u obecenstva tím, že naň byl uvalen a prohlášen konkurs, neboť, ač bylo usnesení konkursního soudu zrušeno a věc byla vrácena prvému soudu k novému rozhodnutí, nezamítl konkursní soud návrh věřitele na vyhlášení konkursu pro nedostatek hmotných předpokladů vyhlášení konkursu, nýbrž zrušil vyhlášený konkurs jen proto, že zrušovací usnesení rekursního soudu se stalo právoplatným a navrhovatel vzal návrh na vyhlášení konkursu zpět. Z toho nelze dovozovati, že majetkové poměry odvolatelovy jsou v takovém stavu, že nevzbuzují k němu nedůvěru obecenstva. Naopak z četných sporů a exekucí, vedených proti odvolateli, je zřejmé, že jeho majetkové poměry jsou velmi neutěšené a byť i exekuce proti němu vedené nebyly bezvýsledné, jest přece jisto, že odvolatel, jak sám připouští, nemůže své věřitele plně uspokojiti a nemůže se s nimi ani dohodnouti, nemaje dostatek majetkových prostředků. Že takový majetkový stav advokáta nemůže vzbuzovati důvěru v obecenstvu, o tom nelze pochybovati a jest nerozhodné, zda větší část jeho dluhu se týká nezaplacených substitučních útrat nebo jiných dluhů. Praví-li odvolatel, že se může ubrániti všemu do budoucna jen zápisem do seznamu advokátů a získáním existence, kterou měl, nedoličuje tím, že nepozbyl důvěryhodnosti, nýbrž že si ji chce teprve získati po novém zápisu výkonem advokacie, což jest opačný postup, než jaký předpokládá zákon.

Citace:

Čís. 15047.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 330-331.