Čís. 14886.

Nesouhlasil-li úpadce s prohlášením konkursu tvrdě, že pohledávka věřitelova je zaplacena, bylo usnesení, kterým konkurs byl prohlášen, odůvodniti ve smyslu § 69 odst 1 konk. ř., jinak jde o zmatečnost.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1936, R II 2/36.) Usnesením ze dne 7. listopadu 1935 byl k návrhu věřitele prohlášen na jmění úpadcovo konkurs. K stížnosti úpadcově, v níž tvrdil, že zaplatil pohledávku věřitelovu, zrušil konkursní soud sám usnesením ze dne 9. listopadu 1935 tento konkurs. Na rekurs správce podstaty uložil rekursní soud prvému soudu, by v konkursu dále podle zákona pokračoval. Důvody: Dle § 2 odst. 1 konk. ř. nastávají právní účinky prohlášení konkursu počátkem dne, kterého byla konkursní vyhláška vyvěšena na desce konkursního soudu. Tato vyhláška byla na desce konkursního soudu vyvěšena dne 7. listopadu 1935. Od toho dne jest konkursní řízení zahájeno a může býti zrušeno jako řízení již zahájené jen dle ustanovení §§ 166 a 167 konk. ř. Konkurs nemohl býti zrušen proto, že pohledávka navrhujícího věřitele byla zaplacena. Právní účinky prohlášení konkursu nastaly dne 7. listopadu 1935 a nebylo tím dnem počínajíc úpadci dovoleno, aby nakládal svým jměním (§ 3 konk. ř.). Placení dne 8. listopadu 1935 vykonané jest proti konkursním věřitelům bezúčinné (§ 4 odst. 1 konk. ř.). Jeho bezúčinnost může uplatniti správce konkursní podstaty nebo kterýkoliv z konkursních věřitelů.
Nejvyšší soud zrušil řízení od vydání usnesení, kterým byl prohlášen konkurs, a soudu první stolice uložil, aby znovu rozhodl o návrhu věřitelově na prohlášení konkursu.
Důvody:
Nejvyšší soud shledal, že řízení od vydání usnesení o prohlášení konkursu ztíženo je zmatkem, usnesení to vydáno bylo na návrh věřitele podle § 69 k. ř., a z chování dlužníkova, jak se jeví v jeho písemném sdělení ze dne 23. července 1935, že pohledávku věřitelovu proplatil, dále ze žádosti jeho ze dne 2. října 1935 o prodloužení platební lhůty je patrno, že s návrhem nesouhlasil. Vzhledem k těmto dopisům nelze souditi na souhlas dlužníkův s návrhem, ani z té okolnosti, že se nedostavil k výslechu o něm, předpokládajíc ovšem, že byl řádně obeslán. Jeho projevy nutno považovati tím spíše za obranu proti návrhu, přihlíží-li se k jeho rekursu podanému druhý den po prohlášení konkursu, v němž mimo tvrzení, že není insolventní, poukazuje i na okolnost, že pohledávka věřitelova je proplacena. Usnesení, kterým byl konkurs prohlášen, bylo proto vzhledem k ustanovením §§ 188 k. ř., 428 prvý odstavec c. ř. s. odůvodniti a to v tom směru, zda jsou dány předpoklady prohlášení konkursu podle § 69 odst. 1 k. ř. Usnesení konkursního soudu ze dne 7. listopadu 1935 č. j. K 15/35-2 neobsahuje však vůbec odůvodnění. To má v zápětí, obdobně jako u rozsudku, zmatečnost usnesení toho podle § 477 č. 9 c. ř. s., ke které bylo hleděti z úřadu (§§ 471 č. 7, 477 první odst. c. ř. s., 188 k. ř.).

Citace:

Č. 14886. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 99-100.