Čís. 14877.Předpis §§ 248, 866 obč. zák. předpokládá, že nezletilý se výslovně nebo lstivě vydává za zletilého a že smluvník nemůže si hned zjednati vědomost o této okolnosti.(Rozh. ze dne 17. ledna 1936, Rv I 2359/33.)Žalobce domáhá se na žalovaných Františku H-ovi a Emilu H-ovi náhrady škody, vzešlé mu nedodržením smlouvy o převzetí obchodu, proti Emilu H-ovi též proto, že ho při uzavření smlouvy uvedl v omyl o své zletilosti a svéprávnosti. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, nejvyšším soudem v otázce, o niž tu jde, z těchtodůvodů:Jde o ručení za škodu ve smyslu §§ 248, 866 obč. zák. Tu ustanovena jest závaznost nezletilé nebo nesvéprávné osoby za činy nedovolené, nikoli závaznost ze smlouvy, za nedovolený čin pokládá pak zákon, že nezletilý se vydává za zletilého. Podle znění zákona předpokládá to lstivost a tvrzení vědomé nepravdy. Zákon nemá tu na mysli případ, že nezletilý o své nezletilosti neučinil projev a o ní prostě pomlčí, nýbrž případ, že se vydává za zletilého, že tedy positivně tvrdí buď výslovně, že je zletilý nebo předstírá okolnosti, z nichž musí býti na to usuzováno. Musí tu jíti o falešné udávání zletilosti, o čin lstivý a nedovolený, nestačí pouhé ujednání smlouvy za nezletilosti. Při tom se ještě předpokládá, že i druhá strana nemůže si snadno zjednati o tom vědomost. Takové jednání Emila H. žalobce svým přednesem netvrdil, co pak přednesl, nestačí k odůvodnění tohoto nároku, poněvadž z toho nelze usuzovati na nějakou lstivost Emila H. Ani pokud jde o dodatečné schválení onoho ujednání s otcem Františkem H., nelze přisvědčiti dovolateli. Ovšem jest správné, že takové schválení nemusí býti výslovné a nemusí býti přímo vysloveno druhému kontrahentovi. Žalobce vůbec netvrdil, že František H. přímo schválil smlouvu Emila H. se žalobcem ujednanou 21. října 1930, v žalobě pak uvedl, že se rozhodl zrušiti smlouvu tu, když mu Emil H. řekl, že není plnoletý.Tím upustil od oné smlouvy, a snažil se o smlouvu jinou. Avšak v postupu Františka H. nelze shledati takové schválení, uváží-li se, že František H. proti ujednání svého syna se žalobcem o koupi obchodu zřejmě vystupoval.