Čís. 15600.

K § 4, odst. 2 vl. nař. čís. 116/35 Sb. z. a n.
Závaznost zákonodárcova výkladu pro všechny spory, jež mají býti ještě rozhodnuty.
(Rozh. ze dne 13. listopadu 1936, R I 1054/36.)
Žalující společenstvo řezníků a uzenářů předneslo, že žalované konsumní družstvo, ač tomu bránily jeho stanovy, prodávalo zboží též nečlenům, čímž se podle tvrzení žalujícího společenstva dopustilo jednání proti zákonu o nekalé soutěži, tím spíše, že mohlo prodávati zboží levněji vzhledem na nižší režii pro výhody poskytnuté mu berním zákonodárstvím. Žalující společenstvo se proto domáhá výroku, že žalované družstvo svým jednáním prohřešilo se proti ustanovením zákona o nekalé soutěži a že jest proto povinno od svého jednání nadále upustiti. Prvý soud žalobu odmítl. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, by o odvolání znovu rozhodl a v otázce, o niž jde, uvedl v
důvodech:
V ustanovení § 4, odst. 2 vlád. nařízení ze dne 18. května 1935 č. 116 Sb. z. a n. není obsažena změna zákona proti nekalé soutěži, nýbrž dlužno je posuzovati jako autentickou interpretaci tohoto zákona, pokud jde o činnost výdělkových a hospodářských společenstev tam blíže uvedenou, v tom smyslu, že v nedovoleném rozšiřování činností oněch korporací na osoby, jež nejsou jejich členy, nelze spatřovati jednání, jež by v hospodářském styku bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže. Tímto výkladem je zcela jasně vysloveno, že zákonodárce nesouhlasí s výkladem, jehož se zákonu proti nekalé soutěži dostalo v judikatuře v příčině oné činnosti, a že má býti zákon ten v tomto směru napříště vykládán tak, jak jest uvedeno v § 4, odst. 2 cit. vl. nař., a že by tak měl býti vyložen již také dříve, aby výklad byl v souhlasu s pravou vůlí zákonodárcovou. To pak vede důsledně k stanovisku, jež je vyjádřeno v § 8 obč. zák., že totiž onoho, nyní již závazného výkladu zákonodárcova musí býti použito na všechny případy, které ještě mají býti rozhodnuty, aniž lze mluviti o nabytých právech z výkladu judikatury, který zákonodárce neuznal za správný. Protože pak v § 4, odst. 2 cit. vl. nař. není omezení ve smyslu poslední věty § 8 obč. zák. o., bylo jeho výkladu použíti po dni účinnosti vládního nařízení také v souzeném případě. Tím padá důvod, pro který odvolací soud rozsudek procesního soudu zrušil.

Citace:

Čís. 15600.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1079-1080.