Čís. 15615.

Pojištění smluvní.
Kdy jest pozůstalou vdovu pojistníkovu pokládati za obmyšlenou ve smyslu §§ 132, odst. 1 a 157 zák. o poj. smlouvě čís. 501/17 ř. z.?
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1936, Rv I 2037/34.)
Žalující pozůstalost se na žalované pojišťovně domáhá vyplacení pojistné částky z pojistky, kterou u žalované uzavřel zůstavitel pro případ úmrtí. Proti žalobě namítla žalovaná pojišťovna, že pozůstalost není k žalobě oprávněna, neboť obmyšlenou osobou z pojišťovací smlouvy jest choť zůstavitelova. Nižší soudy uznavše tuto námitku za opodstatněnou žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Podkladem právního poměru pojistnou smlouvou založeného jest pojistný návrh pojistníkem podepsaný a pojistka k návrhu tomu pojišťovnou vydaná (čl. 1 obch. zák.), a proto pro posouzení práv a závazků smluvních stran jest rozhodným obsah pojistného návrhu a pojistky. Otázka čís. 14 poj. návrhu příl. čís. 2 orig. zní: »kdo má býti v případě smrti následkem úrazu zplnomocněn ku přijetí poj. obnosu« a v závorce uvedeno: »jména obmyšlených buďtež jasně vypsána; všeobecná označení jako: rodina, manželka, děti a pod. nejsou přípustná«. V odpovědi uvedl pojistník, že jeho choť Pavla roz. H-ová. V pojistce podle toho uvedeno, že k přijetí pojištěného obnosu, který platiti má společnost v případě smrti pojistníkovy následkem úrazu ve smyslu čl. 14 všeob. podmínek jest oprávněna choť pojistníkova paní Pavla S-ová roz. H-ová. Dodatek k otázce 14 v pojistném návrhu v závorce připojený slouží k vysvětlení smyslu otázky a proto slovu »obmyšlený«
Civilní rozhodnutí XVIII. 68 v dodatku tom sluší rozuměti tak, že pojistka byla sjednána ve prospěch osoby k přijetí pojištěné částky jako oprávněné označené a že osoba tato je z této pojistky obmyšlena (§§ 914, 915 obč. zák. a čl. 278 obch. zák.). To také potvrdil svědek L., jenž udal, že při sepsání návrhu k pojistné smlouvě vyložil pojistníkovi smysl otázky tak, že znamená, kdo má dostati vyplacení pojistné částky, a že pojistník odvětil, že má ji dostati jeho žena. Z toho nutno usuzovati, že úmyslem pojistníkovým bylo obmysliti z pojistky svoji manželku. Pojišťovna přijetím návrhu, vystavením pojistky, převzala povinnost pojištěnou částku při pojistné příhodě vyplatiti jen určité osobě, která jediné jest oprávněna o vydání pojistné sumy žádati. Osobou tou jest pozůstalá vdova, nikoliv pozůstalost. Pojistka, v níž jako obmyšlená jest označena třetí určitá osoba, do pozůstalosti pojistníkovy nepatří (§ 531 obč. zák., § 97 pat. z 9. srpna 1854 čís. 208 ř. z. a § 133, odst. 3 zák. čís. 501/17 ř. z.), ježto zůstavitel neměl nároku na pojistné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací vývody nejsou s to, aby zvrátily správnost právního názoru odvolacího soudu, že pozůstalou vdovu pojistníkovu jest míti za třetí osobu, v jejíž prospěch bylo pojištění sjednáno (obmyšlenou) ve smyslu §§ 132, první odst., 157 zákona o smlouvě pojišťovací ze dne 23. prosince 1917 č. 501 ř. z. Závěr, který z tohoto právního názoru odvolací soud vyvodil, upíraje žalující pozůstalosti pojistníkově oprávnění k žalobě (aktivní legitimaci), dovolatelka nenapadá.

Citace:

Čís. 15615.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1099-1100.