Čís. 14865.

K § 231 ex. ř.
Byl-li proti odkázání na pořad práva podle § 231 odst. 1 ex. ř. podán rekurs, počíná se měsíční lhůta podle § 231 odst. 2 ex. ř. teprve dnem doručení usnesení vyřizujícího rekurs neb dovolací rekurs.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1936, R II 604/35.)
Rozvrhovým usnesením ze dne 24. září 1935 bylo vysloveno, že částka 30447 Kč 50 h přikázaná vymáhajícímu věřiteli Robertu L-ovi na částečnou úhradu jeho vykonatelné pohledávky bude v důsledku platební zápovědi a ustanovení § 383 a násl. zák. čís. 76/27 sb. z. a n. po právní moci tohoto usnesení s přirostlými úroky poukázána bernímu úřadu v Č. T. Banka Č. T. (knihovní věřitel) byla odkázána se svým odporem na pořad práva, proti čemuž podala rekurs. Současně byla jí usnesením prvního soudu ze dne 7. října 1935 prodloužena lhůta podle § 231 ex. ř. o měsíc. Rekursní soud návrh zamítl proto, že lhůta § 231 jest lhůtou zákonnou, nikoliv soudcovskou, takže ji nelze prodloužiti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Podle § 231 ex. ř. odst. 2 ex. ř. musí se ten, kdo s odporem byl odkázán na pořad práva, vykázati v jednom měsíci po tom, co rozvrhové usnesení bylo doručeno, že již zahájil sporné řízeni, jehož jest třeba k vyřízení odporu, jinak usnesení rozvrhové k návrhu každého oprávněného odporem dotčeného bude provedeno nehledíc k odporu. Z povahy věci plyne, že v případě, kde byl proti rozhodnutí o odkázání na pořad práva podán rekurs, počíná se měsíční lhůta teprve dnem doručení usnesení o rekursu neb dovolacího rekursu, neboť dokud je možné vyřízení odporu pořadím stolic v exekučním řízení, nelze na účastníku podavším odpor žádati, by zároveň zahájil spor, jenž by se stal naprosto bezpředmětným, kdyby jeho rekursu bylo v řízení exekučním vyhověno (srov. Sb. n. s. čís. 7697 a rozh. býv. víd. nejv. soudu z 1. srpna 1906 čís. 13040 J. Bl. 1906/44). Podala-li tedy stěžovatelka rekurs proti odkázání na pořad práva, prodloužila se tím samočinně lhůta podle tohoto ustanovení tak, že ji nebylo počítati od doručení rozvrhového usnesení, nýbrž teprve od doručení usnesení rekursního soudu, a vyslovil-li první soud usnesením ze dne 7. října 1935 tento následek podání rekursu, nešlo ve skutečnosti o prodloužení zákonné lhůty soudním usnesením, jež by bylo arciť podle § 58 ex. ř. nepřípustné, nýbrž o zjištění, že prodloužení nastalo podáním rekursu proti odkázání na pořad práva. Důvod, z něhož rekursní soud změnil usnesení prvního soudu, tudíž neobstojí.

Citace:

Č. 14865. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 68-69.