Čís. 15533.

K otázce žalobního petitu v žalobě narušení majetkového společenství a jeho rozdělení na základě sjednané dohody.
(Rozh. ze dne 22. října 1936, Rv II 874/34.)
Prvý soud zamítl žalobu, jíž se domáhaly žalobkyně výroku, že se společenství stran nemovitosti zapsané ve vl. čís. 76 a 207 mezi spornými stranami zrušuje a nařizuje se rozdělení tohoto společného nemovitého majetku v tom smyslu, že žalobkyni Žofii Š-ové připadá do výhradného vlastnictví nemovitost zapsaná ve vl. čís. 76, žalobkyni Františce Ch-ové západní část jednoho pozemku v určité výměře a žalované Anežce C-ové zbytek nemovitosti zapsané ve vl. čís. 207, a to tak, že hranici mezi pozemkem připadajícím žalobkyni Františce Ch-ové a žalované Anežce C-ové bude přímka probíhající od jihu na sever rovnoběžně s hranicí mezi dvěma jinými pozemky, dále že jest žalovaná povinna trpěti, aby žalobkyně Františka Ch-ová dala společným nákladem se žalovanou provésti zeměměřičem, rozdělení nemovitosti zapsané ve vl. čís. 207 a vyhotovení příslušných a potřebných geometrických nákresů. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Po úmrtí Jana K-y, jenž byl spoluvlastníkem vl. čís. 76 a 207 s Marií K-ovou k ideální polovici obou vložek, došlo mezi Marií K-ovou, vdovou po zemřelém Janu K-ovi, a dcerami Františkou Ch-ovou a Anežkou C-ovou k dohodě, že Marie K-ová se má stati jedinou vlastnicí vl. čís. 76 a vl. čís. 207 má připadnouti dcerám Františce Ch-ové a Anežce C-ové polovicí tak, že každá z nich má dostati polovici vl. čís. 207, avšak fysicky rozdělenou tak, že Františce Ch-ové připadne západní polovice, od přímky probíhající od jihu na sever rovnoběžně s hranicí mezi dvěma jinými pozemkovými parcelami. Procesní soud žalobu zamítl, ježto pojinými pozemkovými parcelami. Procesní soud žalobu zamítl, ježto ji podílníci se nemohli dohodnouti na zrušení spoluvlastnictví a jeho fysickém rozdělení, a jest dále toho názoru, že žalobkyně měly žalovati na dodržení ústně uzavřené směnné a dílčí smlouvy případně na podepsání takové smlouvy s obsahem v žalobním přednesu uvedeným a se všemi náležitostmi předepsanými pro skutečné nabytí věcných práv, na nichž se strany dohodly. Třebaže žalobkyně výslovně nežádají, aby žalovaná byla odsouzena k dodržení smlouvy uzavřené, tu přece nesejde na slovech v žalobní žádosti užívaných, nýbrž výhradně na tom, čeho se žalobkyně domáhají. Možno připustiti, že žalobní žádost jest poněkud neobvyklá, zejména pokud se domáhá výroku, že se spoluvlastnictví zrušuje, tu jest rozhodnými pouze to, zda žalobkyně se domáhají toho, co mezi stranami bylo dohodnuto stran rozdělení a změny pozemků. Skutečný stav podle pozůstalostního jednání byl ten, že Marie K-ová jako vdova po zemřelém Janu K-oví byla vlastnicí ideálních polovic vl. čís. 76 a vl. čís. 207, Františka Ch-ová a Anežka C-ová každá vlastnicí ideálních čtvrtin vl. čís. 76 a vl. čís. 207. Po změně provedené mezi Marií K-ovou a Františkou Ch-ovou byl stav ten, že Marie K-ová byla vlastnicí ideálních % vložky čís. 76 a ideální čtvrtiny čís. 207, ježto Františka Ch-ová se stala vlastnicí ideální polovice vl. čís. 207 a Anežka C-ová zůstala vlastnicí ideálních čtvrtin vl. čís. 76 a 207, jak se podává z výtahu z pozemkové knihy, týkajícího se těchto dvou vložek. Nynější žalobou chtějí žalobkyně dosíci, aby Anežka C-ová postoupila Žofii Š-ové jako právní nástupkyni Marie K-ové vlastnictví k ideální čtvrtině vl. čís. 76 a aby svolila k tomu, že po výmazu spoluvlastnictví Žofie Š-ové k ideální čtvrtině vl. čís. 207 celá tato vl. čís. 207 byla fysicky rozdělena mezi Františkou Ch-ovou a Anežkou C-ovou tak, aby Františka Ch-ová dostala západní část jednoho pozemku od přímky shora označené, kdežto východní část téže parcely a celá další parcela označená též co do výměry připadne Anežce C-ové. Ta část žalobní prosby, jež žádá zrušení společenství stran vl. čís. 76 a 207, jest vlastně předpokladem fysického rozdělení knihovních vložek. Druhá část žalobního petitu, jež se domáhá rozdělení společného nemovitého majetku v tom smyslu, že žalobkyni Žofii Š-ové připadá do výhradného vlastnictví nemovitost zapsaná ve vl. čís. 76, žalobkyni Františce Ch-ové západní část pozemkové parcely v určité výměře a žalované Anežce C-ové zbytek nemovitosti zapsané ve vl. čís. 207, a to tak, že hranicí mezí pozemkem připadajícím Františce Ch-ové a Anežce C-ové bude přímka probíhající od jihu na sever rovnoběžně s hranicí mezi jinými parcelami a že žalovaná jest povinna trpěti, aby žalobkyně Františka Ch-ová dala společným nákladem se žalovanou provésti zeměměřičem rozdělení nemovitosti zapsané ve vl. čís. 207, jak právě uvedeno, a vyhotovení příslušných a potřebných geometrických nákresů, není nic jiného než žádostí, že žalovaná jest povinna ve smyslu ústní dohody Žofii Š-ové postoupiti vlastnictví k ideální čtvrtině vl. čís. 76 a trpěti, aby vl. čís. 207 byla fysicky rozdělena podle úmluvy stran. Žalobkyně tedy nic jiného nežádají než to, co bylo mezi stranami dohodnuto smlouvou. Procesní soud proto věc nesprávně posoudil, má-li za to, že žalobní žádost nevyhovuje ústní dohodě sporných stran a neprávem žalobu zamítl.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Pokud jde o přípustnost žalobního petitu, odvolací soud správně usoudil, že po právní stránce není závady, by mohl býti vzat za podklad soudního projednání a rozhodnutí. Petit neobsahuje v sobě rozporu, není nezákonný, nelogický ani neurčitý a nelze pochybovati, že na základě rozsudku a plánku o geometrickém rozdělení pozemků, který bude k němu připojen, bude možno provésti nejenom fysické rozdělení společných nemovitostí, o něž tu jde, nýbrž, že na základě rozsudku a potřebných plánků, jež pořízeny budou během případné exekuce, může býti věc provedena také v pozemkových knihách. Není tedy závady ani s hlediska § 226 c. ř. s. nebo § 7 ex. ř. a pokud jde o pořízení plánků a vyměření geometrem, jeho volbou a poučením, jakož i v knihovním zápisu, ukazují exekučnímu soudu cestu § 353 a 350 ex. ř. Jinak je tomu, pokud jde o otázku, je-li žalobní nárok pp stránce věcné opodstatněn. Odvolací soud vyřizuje odvolání žalobkyně opřené o jediný uplatňovaný důvod právní mylnosti převzal ve smyslu § 498 c. ř. s. všecka skutková zjištění učiněná procesním soudem prvé stolice pouze na základě mylného předpokladu, že prý jim nebylo odporováno. Postrádají proto právní vývody odvolacího soudu opřené o toto nesprávně převzaté skutkové zjištění podkladu. Bylo proto napadený rozsudek ve smyslu § 510, odst. 1 c. ř. s. zrušiti.

Citace:

č. 15533. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 992-994.