Čís. 8817.

Pozemková reforma. K exekuci vnuceným zřízením zástavního práva na zabraném majetku se vyžaduje svolení Státního pozemkového úřadu.
(Rozh. ze dne 22. března 1929, R I 181/29.)
Soud prvé stolice povolil exekuci vnuceným zřízením zástavního práva na zabraných nemovitostech. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Dlužník i Státní pozemkový úřad stěžuje si do napadeného usnesení z důvodu, že byla exekuce povolena, ač jest nepřípustná, ježto nemovitosti dlužníkovy, na nichž se má státi vklad, jsou zabrány Státním pozemkovým úřadem, poznámka záboru vykonána a nelze tudíž zabavení majetku toho povoliti bez souhlasu Státního pozemkového úřadu. Stížnosti nelze odepříti oprávnění, neb podle dodatného knihovního lustra jest na všech nemovitostech, na nichž byl povolen vklad zástavního práva, poznámka záboru podle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n. Podle § 7 cit. zák. v doslovu zákona ze dne 11. března 1921, čís. 108 sb. z. a n. jest zcizení a zastavení zabraného majetku bez souhlasu Státního pozemkového úřadu neplatné a není zajisté pochyby, že ani exekucí, nucené, majetek ten nelze stížiti závadami, neboť záborovým zákonem mělo se docíliti spravedlivějšího rozdělení půdy a zákazem obstavení mělo se zabrániti tomu, aby cíle reformy té nebyly mařeny, při čemž zajisté jest lhostejno, zda cíl ten jest mařen dobrovolným či vnuceným obstavením. Ježto Státní pozemkový úřad nedal svolení, by nemovitosti byly dány v zástavu za pohledávky vymáhající strany, jest exekuce na ně vůbec nepřípustná. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu
a to
s poukazem na důvody napadeného rozhodnutí a s tím, že i § 7 záb. zák. musí býti vykládán ve svém duchu, tak, by bylo dosaženo jeho účelu, nikoli tedy slovně, duch zákona však vyžaduje, by i exekuční zástavní právo bylo podřaďováno po pojem »zastavení«, ježto by zákon jinak snadno mohl býti obcházen, což nelze dopustiti. Nesmí se přehlížeti, že, je-li tu závažný důvod pro svolení Státního pozemkového úřadu k zajištění věřitelova nároku, úřad ten zajisté nebude svolení odpírati, pokud se týče možno si proti odepření stěžovati podle zákona o správním soudě.

Citace:

č. 8817. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 425-426.