Čís. 15062.

Zákon č. 267/21 Sb. z. a n., vl. nařízení č. 186/24 Sb. z. a n.
O přiznání, odepření nebo zastavení podpory v nezaměstnanosti se státním příspěvkem rozhoduje jedině ústředí odborové organisace. Tomu přísluší nárok na náhradu škody proti organisaci, k níž členové patřili dříve, jestliže tato organisace zadržela členské knížky a doklady, takže nebylo lze sestaviti a vyplniti vzorce B—D podle vlád. nař. čís. 186/24 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 20. března 1936, R II 41/36.)
Žalující odbočka odborové organisace uplatňuje ve sporu nárok na náhradu škody, kterou utrpěla udánlivě tím, že vyplatila svým členkám Bertě D-ové a Else D-ové zálohou podporu v nezaměstnanosti od 29. srpna 1931 v částce 2447 Kč 50 h a nyní nemůže dosíci její refundace od ministerstva sociální péče a ministerstva financí vinou žalované odbočky odborové organisace, jež prodlévala ve vydání členské knížky, potažmo jiného dokladu o členství Berty D-ové a Elsy D-ové ve vlastní organisaci. Průtah trval tak dlouho, že mezitím se nárok na refundaci promlčel. Jmenované členky měly prý nárok na podporu v nezaměstnanosti a žalující odbočka jim vyplatila na ni zálohu, ježto byly v nouzi. Ostatně tyto členky postoupily prý jí svá práva proti žalované odbočce (§ 1422 obč. zák.) a mimo to vstoupila prý žalující odbočka do jejích práv již po zákonu podle § 1358 obč. zák. Žalovaná odbočka namítla, že žalující odbočka nebyla oprávněna vypláceti podporu v nezaměstnanosti zálohou, že o přiznání podpory v nezaměstnanosti a státního příspěvku rozhoduje výbor odborové organisace podle svých stanov neb řádů o tom jednajících, že D-ové a D-ové nárok na podporu v nezaměstnanosti nepříslušel, ježto byly ze žalované odbočky dne 20. června 1931 vyloučeny pro neplacení členských příspěvků, že doba jejich členství v žalované odbočce nemohla býti pro jejich vyloučení započtena při vstupu do žalující odbočky a že od jejich vyloučení do dne 29. srpna 1931 neuplynula ještě doba, potřebná k nabytí nároku na podporu v nezaměstnanosti v žalující odbočce. Prvý soud uznal podle žaloby, ježto zjistil, že obě shora jmenované dělnice, jež pro nezaměstnanost byly v nouzi, by skutečně byly měly nárok na podporu, kdyby buď nebyly vůbec vystoupily z organisace žalované nebo aspoň kdyby ihned po výstupu byly měly v rukou stvrzenky o členství; současně vyslovil, že žalující odbočka jest oprávněna podle XXII. hlavy obč. zák. (§ 1036 obč. zák.) uplatniti nárok na náhradu škody zaviněním žalované odbočky jí vzešlé. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: Právem vytýká žalovaná odbočka prvému soudu, že skutkovým zjištěním octl se v rozporu se spisy a že právní názor, z něhož vycházel, jest mylný. Vždyť v přednesu žalované odbočky a v dopisu ministerstva sociální péče v Praze není ani zmínky o tom, že by D-ové a D-ové byl příslušel nárok na podporu v nezaměstnanosti za předpokladů prvým soudem uvedených, a ustanovení § 1036 obč. zák. zde vůbec nepřiléhá, protože nebylo tvrzeno, že D-ová a D-ová měly nárok na podporu v nezaměstnanosti proti žalované odbočce a že žalující odbočka vyplacením zálohy D-ové a D-ové na podporu v nezaměstnanosti obstarala vlastně záležitost žalované odbočky. Tím ale pozbývá rozsudek svého základu. Ustanovení §§ 1422 a 1358 obč. zák., jichž se žalující odbočka dovolávala, nepřiléhají, neboť jejich použití nedalo by se obsahem skutkového přednesu žalující nijak odůvodniti. Ke spolehlivě správnému rozhodnutí ve sporu jest nezbytně třeba, aby byla vyřešena otázka, zda D-ová a D-ová byly ze žalované odbočky vyloučeny pro neplacení členských příspěvků, neboť kdyby se ukázalo, že D-ová a D-ová byly podle stanov ze žalované odbočky pro neplacení členských příspěvků vyloučeny, nepříslušel by jim vzhledem k autentickému výkladu ministerstva sociální péče nárok na podporu v nezaměstnanosti v žalované odbočce a nebyla by směla jim žalující odbočka započísti při přestupu práva, nabytá v žalované odbočce. Pak ovšem nemohly by D-ová a D-ová žalující odbočce žádných práv postoupiti. Aby však tato rozhodná otázka byla rozřešena, jest nutno předem provésti důkazy žalovanou odbočkou nabídnuté o tom, že D-ová a D-ová byly skutečně vyloučeny. Při tom jest hodnotiti také zmíněný přípis ministerstva sociální péče, z něhož vysvítá, že žalující odbočka nebyla oprávněna poskytovati zálohu na podporu v nezaměstnanosti a objasniti, jak dlouho byly D-ová a D-ová členkami žalující odbočky před vyplacením zálohy a jaká doba členství jest v žalující odbočce nutná k nabytí nároku na podporu v nezaměstnanosti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Je nesporno, že dělnice Berta D-ová a Eliška D-ová dne 25. června 1931 přestaly býti členkami žalované místní skupiny, pokud se týče odborové organisace, k níž náleží tato místní skupina. Nemůže tedy býti pochybno, že poté (t. j. po 25. červnu 1931) uvedené dělnice již neměly nárok na podporu v nezaměstnanosti proti žalované místní skupině, resp. příslušné odborové organisaci a že nemohly tudíž práva na podporu jim příslušející proti žalované skupině postoupiti žalobkyni. Jinou jest otázka, zda jmenované nabyly práva na příslušnou podporu v odborové organisaci, k níž náleží žalující místní skupina a k níž přestoupily prý dne 25. června 1931. To souvisí s otázkou, zda a kdy lze započísti členství osobám přestupujícím z jedné do jiné odborové organisace. Tato otázka nebyla zákonem zvláště upravena, avšak z ustanovení § 5 č. 2 zák. čís. 267/21 Sb. z. a n. —, který v tomto směru nebyl změněn zákonem čís. 74/30 Sb. z. a n. — plyne, že bylo ponecháno odborové organisaci —, jejíž členem se stal přistupující člen, — aby ve stanovách, pokud se týče v podpůrném řádu ji řešila. Bude tedy v souzené věci třeba předem zjistiti, která příslušná ustanovení obsahují stanovy, resp. podpůrný řád organisace »Verband chr-er Arbeiter und Arbeiterinen aus der Textil-Putz und Bekleidungsindustrie« ve S. Bylo tvrzeno, že podle těchto stanov, resp. podpůrného řádu se započítávají přestupujícím členům nabytá práva v jiném svazu jen tehdy, když splnili řádně své povinnosti zcela nebo z části na podporu v nezaměstnanosti, a bylo dále tvrzeno žalovanou stranou, že dělnice, o kteréž jde, v organisaci svazu »Bekleidungsarbeiter-Verband« této povinnosti nedostály, ježto neplatily členské příspěvky. O tom byly žalovanou odbočkou nabízeny důkazy, jichž provedení nařídil správně odvolací soud, neboť bude-li prokázáno, že Berta D-ová a Eliška D-ová, nesplnivše povinnosti jako členky »Bekleidungsarbeiter-Verbandu«, pozbyly členství v této organisaci, nemohlo jim ani jejich dřívější členství býti započteno v organisaci, k níž přestoupily. Jmenované nenabyly ani smluvního nároku proti dřívější organisaci a nemohly ani žalující místní skupině postoupiti žádná svá práva z členství odvozovaná a neměly ani »náhradní nároky« proti žalované z důvodu, že jim včas nevydala členské knížky nebo jiné doklady a že jim tím zabránila, by uplatnily včas a řádně nároky na podporu v nezaměstnanosti proti nové odborové organisaci, a nemohl ani býti uskutečněn platný postup těchto náhradních nároků žalující místní skupině. Ostatně byl též tvrzený postup popřen žalovanou místní skupinou a bude tudíž třeba i o tom provésti důkazy a učiniti potřebná skutková zjištění. Nepostoupily-li však D-ová a D-ová žalobkyni své nároky, anebo nemohly-li tak učiniti proto, že jmenovaným taková práva ani nepříslušela, nemůže žalobkyně žádati náhradu škody od žalované místní skupiny proto, že jmenovaným bývalým členkám nevydala včas a řádně dotčené členské knížky a doklady, ježto žalovaná skupina měla pouze smluvní povinnost proti jmenovaným svým členkám a nikoli též proti žalující místní skupině, a není zákonného ustanovení, z něhož by vznikla povinnost žalované vydati tyto doklady žalobkyni. Pokud žalobkyně opírá žalobní nárok o skutkové tvrzení, že jmenovaným dělnicím vyplácela podporu v nezaměstnanosti »zálohou«, dlužno připomenouti, že žalobkyně (místní skupina) nebyla oprávněna přiznati sama členům své organisace podpory v nezaměstnanosti a státní příplatek (příspěvek), ani poskytovati členům zálohy na tyto podpory, neboť podle § 4 odst. 1 čís. 5 zák. čís. 267/21 Sb. z. a n., resp. podle § 1 a 5 vlád. nařízení čís. 186/24 Sb. z. a n. rozhoduje o přiznání, odepření nebo zastavení podpory v nezaměstnanosti se státním příspěvkem ústředí odborové organisace svým k tomu oprávněným orgánem, kdežto místní skupina vyznačí jen na poukazu od ústředí a jeho propisu vyplacení částky a opatří si podpis příjemce (viz vzorec e, § 6 vlád. nař. čís. 186/24 Sb. z. a n.). Žalobkyně však netvrdila a neprokázala, že stanovy její organisace nebo podpůrný řád pro ni platný měly v tomto směru jiné ustanovení nebo že jí došel poukaz k výplatě z ústředí (§ 6 vlád. nař. čís. 186/24 Sb. z. a n.). Avšak i kdyby podle stanov nebo podpůrného řádu svazu »Verband chr-er Arbeiter und Arbeiterinnen« jmenovaným dělnicím měla a musela býti vyplacena podpora se státním příplatkem, ježto členství v dřívější organisaci jim mělo býti započítáno v organisaci, k níž přestoupily, a kdyby se za to mělo, že se ústředí nemohlo dostati refundace vyplacených podpor od ministerstva sociální péče, resp. financí, proto, že bez členských knížek a dokladů nemohly býti sestavovány a řádně vyplněny vzorce B—D podle nař. čís. 186/24 Sb. z. a n., nepříslušel by nárok na náhradu škody vůči žalované, vzniklý zadržením těchto dokladů žalobkyni, nýbrž jen ústředí svazu, jež však v tomto sporu není procesní stranou. Nebylo tudíž již z těchto úvah vyhověti rekursnímu návrhu na zrušení napadeného usnesení.

Citace:

Čís. 15062.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 351-354.