Čís. 15463.

Zmatečnost odvolacího řízení i rozsudku, bylo-li po předchozím přerušení pokračováno ve sporu, ačkoli byl zažalovaný nárok v konkursu přihlášen a zjištěn.
(Rozh. ze dne 3. října 1936, Rv I 1634/34.)
Srov. rozh. čís. 14374. Do rozsudku prvého soudu, jímž bylo vyhověno žalobě, podala žalovaná pozůstalost odvolání. Za odvolacího řízení byl na její jmění prohlášen konkurs, což prvý soud oznámil odvolacímu soudu, který poté odvolací řízení přerušil, pokračoval však v něm, když žalobkyně navrhla, aby v přerušeném řízení bylo podle §§ 8, odst. 2, 3, 115 konk. ř. pokračováno. Ve věcí samé odvolací soud nevyhověl odvolání rozhodnuv o pohledávce, jíž správce konkursní podstaty uznal.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu pro zmatečnost a návrh na pokračování řízení odmítl.
Důvody:
Podle § 8 (1) konk. ř. se přerušují prohlášením konkursu veškeré zahájené spory, v kterých jest úpadce žalobcem nebo žalovaným mimo spory o nároky, které se vůbec netýkají jmění náležejícího do konkursní podstaty. Podle § 8 (3) k. ř. lze ve sporech o nároky, které jest v konkursu přihlásiti, pokračovati až po zkušebním roku. Z ustanovení §§ 63, 111 a 112 až 115 k. ř. plyne, že pokračovati lze jen ve sporech o popřených pohledávkách (Sb. n. s. čís. 14374). Pohledávky v konkursu zjištěné, t. j. správcem podstaty uznané a žádným z konkursních věřitelů k tomu oprávněných nepopřené a ani úpadcem výslovně nepopřené, mohou býti vymáhány proti dlužníku (úpadci) exekucí podle zápisu konkursního komisaře v seznamu přihlášek. Věřitel nabývá tu exekučního titulu $e všemi účinky pravoplatného a vykonatelného rozsudku, takže pokračovati ve sporu o pohledávce takové je nepřípustné a zmatečné, ježto uplatnění nároků v konkursu zjištěných vyhrazuje zákon jen exekučnímu řízení a tím jest tedy pořad práva vyloučen. V souzeném případě oznámil okresní soud odvolacímu soudu, že na jmění pozůstalosti po Bohumilu Š. byl prohlášen konkurs. Odvolací soud přerušil pak řízení. Podáním ze dne 1. prosince 1933 navrhla žalobkyně, aby se pokračovalo v přerušeném sporu podle §§ 8 (2, 3) a 115 k. ř. se správcem konkursní podstaty Dr. P. Tento poukázal v podání ze dne 24. ledna 1934, že uznal v konkursu mimo jiné všecky pohledávky v tomto sporu zažalované. Odvolací soud připustil a provedl důkaz konkursním spisem a uvedl v důvodech svého rozsudku v tomto směru jen, »že žalobkyně přihlásila v konkursu částku 12532 Kč 85 h, konkursní správce uznal z ní 7844 Kč, aniž uvedl, kolik uznává ze zažalované pohledávky, že žalobkyně byla vzhledem k tomu poukázána usnesením konkursního komisaře, aby se domáhala na konkursním správci popřeného nároku a že žalobkyně nemohla, protože spor byl již v běhu, nic jiného podniknouti než navrhnouti, aby bylo v něm se správcem konkursní podstaty pokračováno, a že ten teprve podáním ze dne 25. ledna 1934 sdělil, že jeho uznání se vztahovalo na všechny účty uplatňované tímto sporem«. V dovolání uplatňuje žalovaný mimo jiné i zmatečnost odvolacího řízení, kterou shledává i v tom, že bylo v něm pokračováno, ač sporná pohledávka byla v konkursu uznána. K zjištění tohoto dovolacího důvodu zmatečnosti bylo konáno šetření podle § 509 (3) c. ř. s. a bylo zjištěno, že uznání konkursního správce se vztahovalo i na všecky pohledávky v tomto sporu zažalované. Z konkursních spisů jest také patrné, že žádný z konkursních věřitelů k tomu oprávněných ani úpadkyně výslovně jich v konkursu nepopřela. Spor měl tedy zůstati přerušen a nemělo se v něm pokračovati. Stalo-li se tak, trpí další řízení i rozsudek zmatečností.

Citace:

č. 15463. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 908-910.