Čís. 9215.

Zákon o nekalé soutěži ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.
Předpis § 15 (3) zák. jest předpisem procesního práva. Ohledně pojmu »zahájené věci« jest použiti předpisu § 232 c. ř. s. Žaloby podané nebo došlé na soud před doručením první žaloby nelze odmítnouti.
(Rozh. ze dne 27. září 1929, R I 695/29.)
Proti firmě R. byla dne 29. května 1929 podána zdržovací žaloba Zemskou Jednotou společenstev krejčí pro inseráty v listech »Reforma« ze dne 17. března 1928, čís. 66 a »Národní Politika« ze dne 2. dubna 1929, čís. 91, kterými žalovaná kupujícímu obecenstvu z venkova slibovala hrazení cesty do Prahy. Žaloba byla doručena žalované straně dne 7. června 1929 a první rok o ní byl ustanoven na den 19. června 1929. Dne 6. června 1929, tedy ještě před doručením prvé žaloby, podala Jednota obchodních grémií na tutéž firmu rovněž zdržovací žalobu pro inseráty uveřejněné v listech »Nár. Politika« dne 10. března 1929, čís. 69, »Národní Listy« dne 16. března 1929, čís. 75 a »Večerní České Slovo« dne 16. března 1929, čís. 64, inseráty sice obsahu shodného s inseráty, které jsou předmětem prvé žaloby, ale uveřejněné v jiné době a v jiných listech. Soud prvé stolice odmítl žalobu Jednoty obchodních grémií jako nepřípustnou podle § 15 (3) zákona o nekalé soutěži. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, nehledě k zamítacímu důvodu, žalobu přijal a o ní po zákonu jednal. Důvody: Podle § 15 (3) zákona o nekalé soutěži ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n. nejsou další žaloby proti téže osobě pro totéž jednání nekalé soutěže přípustné, jakmile byla věc u příslušného soudu zahájena nebo právoplatně rozhodnuta (§ 232, prvý odstavec c. ř. s.). Zákon chce jen, by pro týž čin nebyla táž osoba stíhána celou řadou žalob a nebyly jí zbytečně dělány útraty. Avšak prvá žaloba byla žalované doručena dne 7. června 1929, kdy tedy rozepře byla zahájena, kdežto žaloba druhá byla podána již den před tím, dne 6. června 1929, kdy ještě žaloba doručena nebyla. Není tu tedy předpokladu zákazu hromadění žalob podle cit. ustanovení zákona. Ostatně v druhém případě jde o inseráty uveřejněné v jiné době a v jiných listech, tudíž o nový zásah, o nový další čin, který poukazuje na vědomí a úmysl soutěžitele, na nové jeho rozhodnutí, a který opravňuje k podání nové žaloby. Neprávem proto prvý soudce druhou žalobu jako nepřípustnou odmítl, maje za to, že v prvé žalobě byla rozepře proti téže žalované zahájena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Podle § 15 (3) zákona o nekalé soutěži nejsou další žaloby proti téže osobě pro totéž jednání přípustné, jakmile byla věc u příslušného soudu zahájena nebo právoplatně rozhodnuta. § 15 (3), užívající přesných výrazů procesního práva, je sám, podobně jako §§ 21, 22 a j. zákona, předpisem procesního, nikoli hmotného práva. Jest proto vyložiti pojmy »věc zahájena nebo právoplatně rozhodnuta« jen podle procesního práva, a to, pokud jde o zahájení věci, podle § 232 c. ř. s., podle něhož nastává právní zahájení rozepře doručením žalobního spisu žalovanému. Nelze proto odmítnouti žaloby podané nebo došlé před doručením první žaloby, neboť přípustnost žaloby jest posouditi podle doby, kdy byla podána nebo došla na soud. Tím nebude zmařen účel § 15 (3) zákona, neboť není oprávněna obava, že by se od podání až do doručení první žaloby sešlo u soudu takové množství žalob proti téže osobě a pro totéž jednání nekalé soutěže, že by žalovanému vzešly zbytečné útraty. O další ochranu žalovaného zákonodárci nešlo.

Citace:

č. 9215. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 327-328.