Čís. 9321.
Právo a povinnost poddlužníka platiti zabavenou а k vybrání přikázanou pohledávku vymáhajícímu věřiteli trvá, pokud poddlužník neobdržel usnesení o zrušení přikázání k vybrání nebo exekuce, nebo pokud se zcela spolehlivě o něm nedověděl. Nestačí pouhé sdělení dlužníka poddlužníku, že jest exekuce zastavena, aniž záleží na tom, zdá byl vymáhající věřitel již uspokojeni nebo slíbil sečkání. Placením celé zabavené a přikázané pohledávky vymáhajícímu věřiteli sprostil se poddlužník dluhu, třebas vymáhaná pohledávka nedosahovala výše zabavené a přikázané pohledávky.
(Rozh. ze dine 26. října 1929, Rv I 1415/29.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaných zrušení pachtovní smlouvy a vyklizení pachtovních předmětů proto, že žalované nezaplatily včas, dne 1. srpna 1928, pokud se týče ani do podání žaloby pachtovné, v kterémžto případě jest žalobkyně podle smlouvy oprávněna žádati do měsíce vyklizení pachtovních předmětů. Žalované namítly, že pachtovné nemohly zaplatiti, poněvadž bylo u nich jako u poddlužnic zabaveno pro pohledávku berního úřadu v Р. a o zrušení exekuce nebyly až do podání žaloby soudem vyrozuměny. Pachtovné zaplatily ještě před podáním žaloby bernímu úřadu v P. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatelka vytýká neprávem odvolacímu rozsudku nesprávné posouzení právní. Netřeba rozhodovali ani o tom, zda žalobkyně byla oprávněna přes zabavení a přikázání k vybrání pohledávky nájemného domáhati se zrušení nájemní smlouvy z důvodu nezaplacení v čase určeném smlouvou, t. j. 1. srpna 1928. I když jí přísluší podle smlouvy právo na zrušení nájmu pro neplacení včas, třebas pohledávka z nájemného byla zabavena a přikázána k vybrání, lze toto právo uplatnit! jen, když žalované byly v prodlení. To dovolatelka sama správně podotýká. Ale proti žalobkyni nebyly žalované v prodlení, ana sama žalobkyně je požádala, by zabavenou pohledávku vyplatily jí, a by neplatily vymáhajícímu věřiteli proto, že exekuce bude zastavena. Prodlení nemohlo nastati potud, pokud o zrušení exekuce nebyly žalované bezpečně uvědoměny, zejména doručením zrušovacího usnesení. Na tomto stanovisku setrvala žalobkyně až do listopadu a do podání žaloby. Žalobu o vyklizení neopřela žalobkyně o to, že nájemné nebylo zaplaceno včas podle smlouvy vymáhajícímu věřiteli, nýbrž o to, že nebylo zaplaceno včas jí po zrušení exekuce. Právo i povinnost poddlužníka platiti zabavenou a přikázanou pohledávku vymáhajícímu věřiteli trvá, pokud poddlužník neobdržel usnesení o zrušení přikázání k vybrání nebo exekuce, nebo pokud zcela spolehlivě se o něm nedověděl. Usnesení o zrušení exekuce bylo žalovaným doručeno teprve 19. ledna 1929 a proto byly oprávněny do této doby platiti bernímu; úřadu; placení tomuto úřadu platí podle §§ 313 a 308 ex. ř. jakoby bylo zaplaceno dlužníku, tedy žalobkyní s tím účinkem, že dluh placením takovým zanikl. Pouhé sdělení žalující dlužnice žalovaným poddlužnicím, že exekuce jest zastavena, neznamená zcela bezpečnou vědomost dlužníka o zastavení exekuce neb o zrušení přikázání k vybrání. Poddlužník se nemusí na takové sdělení spolehnouti a vydati se nebezpečí, že v případě nesprávnosti sdělení bude nucen platiti po případě znovu vymáhajícímu věřiteli. Že se žalované jinak bezpečně dověděly o zrušení exekuce, dovolatelka v dovolání již ani neuplatňuje, nižší soudy to ani nezjistily, zejména ne, že žalovaným bylo již v listopadu (15. listopadu) bezpečně sděleno berním úřadem, že exekuce jest zastavena, nýbrž zjistily pravý opak. Žalované tedy nebyly v prodlení ani proto, že nezaplatily nájemné včas podle smlouvy (dne 1. srpna 1928) bernímu úřadu, a to proto, že žalobkyně sama žádala, by tomuto úřadu neplatily, a setrvávala na tomto stanovisku až do podání žaloby, žalované nejsou však v prodlení ani proto, že neplatily žalobkyní přímo na její vyzvání ze dne 25. října 1928 spojené s oznámením, že exekuce jest zrušena, ježto tímto oznámením o zrušení exekuce nenabyly bezpečné vědomosti. Neprávem se dovolatelka domnívá, že jejím sdělením o zrušení exekuce ze dne 25. října 1928 padlo původní ujednání o tom, by žalované bernímu úřadu neplatily. Vždyť v tomto dopise sama zase trvá na tom, by nebylo placeno bernímu úřadu, nýbrž jí, protože exekuce jest zrušena. Rovněž neprávem pokládá dovolatelka za to, že placením bernímu úřadu v listopadu nebylo odčiněno prodlení. Tento názor byl vyvrácen již shora, pokud dovolatelka jej opírá o to, že berní úřad nesměl přijatí placení následkem dřív povoleného zrušení exekuce. Pokud žalovaným nebylo doručeno usnesení o zrušení exekuce nebo přikázání k vybrání nebo pokud o něm nenabyly bezpečné vědomosti, byly oprávněny platiti bernímu úřadu. Zda byl vymáhající věřitel dříve uspokojen, nebo slíbil sečkání, jest věcí, jež se netýká poměru žalobkyně k žalovaným, nýbrž jejího poměru ke státu a proto to nemá v tomto sporu významu. Není správným názor dovolatelky, že placením bernímu úřadu nesprostily se žalované dluhu proto, že vymáhaná pohledávka státu nedosahovala výše zabavené pohledávky její. Přikázání k vybrání opravňuje vymáhajícího věřitele dobývati a přijati celou přikázanou pohledávku, (§§ 308 a 312 ex. ř.) a vymáhající věřitel jest povinen to, oč přikázaná pohledávka převyšuje jeho pohledávku, vydati podle § 312 ex. ř. Proto dovolatelka uplatňuje neprávem, že bylo bernímu úřadu přeplaceno о 28 Kč 91 h. I kdyby bylo touto částkou vskutku přeplaceno, pak by prodlení s tak nepatrným nedoplatkem za daných okolností neodôvodňovalo zrušení smlouvy, protože žalované omlouvá, že platily více, ta okolnost, že jim v přikazovacím usnesení nebyla sdělena částka, kterou mají zaplatiti bernímu úřadu.