Čís. 14172.

Stačí-li příjmy manželského otce jen k tomu, by bylo zajištěno jeho nejnutnější živobytí, jest ho považovati za nemajetného s hlediska vyživovací povinnosti nezletilých dětí. Používala-li matka svých výdělečných příjmů k doplnění otcovy a zároveň k plnění své zákonné vyživovací povinnosti k nezl. dětem, nelze nezl. dětem upříti nárok na náhradu toho, co jim bylo matkou na výživě poskytováno, a co jim tak ušlo její smrtí.
(Rozh. ze dne 15. února 1935, Rv I 352/33.) Autem, patřícím žalovanému Karlu Sch-ovi a řízeným spolužalovaným Antonínem Sch-em, byla usmrcena manželka žalobce Alfreda D-a, pokud se týče matka nezletilých žalobkyň Ilsy D-ové a Sieglindy D-ové. Žalobou, o niž tu jde, domáhají se nezletilé dcery na žalovaných roční renty 1500 Kč a 2500 Kč. Nižší soudy žalobě nevyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: V daném případě je použíti ustanovení § 1327 obč. zák. Nárok na náhradu mají podle tohoto ustanovení zákona jen osoby, jichž zákonným živitelem byl usmrcený. K těmto osobám žalobkyně nepatří. Nezletilé děti Ilsa a Sieglinda neměly nároku na výživu proti své matce, poněvadž jejich otce nelze pokládati za nemajetného (§ 143 obč. zák.). Nárok jich na roční rentu 1500 Kč a 2500 Kč nemůže býti oceňován jako nárok na náhradu ušlé zákonné výživy, neboť jestliže usmrcená vydělala spoluúčinkováním v kostele ve funkcích svého manžela ročně 1500 Kč a šitím ročně 2500 Kč a přispívala tímto výdělkem k uhražování výdajů domácnosti, konala tím svou povinost jako manželka, uloženou jí podle § 92 obč. zák., pomáhati svému manželu ve výdělku podle svých sil, tedy povinnost vůči manželu, nikoliv povinnost výživy vůči dětem.
Nejvyšší soud k odvolání žalobkyň zrušil rozsudky nižších soudů a prvému soudu uložil nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Dovolání, uplatňujíc dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., obmezuje se ve svých vývodech jen na otázku, zda otce žalujících dítek jest považovati za nemajetného po rozumu § 143 obč. zák., a dovozuje, že nižší soudy, neuznavše ho za nemajetného a vyloučivše důsledkem toho nárok nezletilých žalujících dítek na výživu proti matce, posoudily sporný případ s hlediska právního nesprávně. Vývodům dovolání po této stránce nelze upříti oprávnění. Podle zjištěného stavu věci má otec jakožto ředitel kůru příjmů asi 7000 Kč ročně, tedy příjmy nad existenční minimum. Tyto příjmy ovšem stačí za dnešních poměrů, by bylo zajištěno nejnutnější živobytí jeho sama, takže ho nelze považovati za nemajetného, pokud jde o jeho vlastní existenci. Při těchto příjmech nelze však neuznati, že otec je nemajetný ve smyslu § 143 obč. zák. s hlediska vyživovacích povinností nezletilých žalobců. Tvrdí-li se, že matka nezletilých žalujících dítek byla nucena vzhledem k nepatrnému příjmu manžela a jeho slabému zdravotnímu stavu, pro který nebyl s to v plné míře splniti svou zákonem mu v § 141 a 143 obč. zák. k dětem uloženou vyživovací povinnost, vydělávati, a vydělala jako švadlena ročně 2500 Kč a spoluúčinkováním při kostelních funkcích ročně 1500 Kč, kterýchžto příjmů používala, doplňujíc mužovu a plníc současně i svou zákonem jí uloženou vyživovací povinnost ke svým nezletilým dětem, nelze žalujícím nezletilým dětem upříti nárok na náhradu toho, co jim usmrcenou matkou na výživě bylo poskytováno a co jim tak ušlo. Nárok žalujících dítek jest tudíž důvodem po právu. Poněvadž však pro rozhodnutí o jeho výši není ve spisu podkladu, bude třeba příjmy bezpečně zjistiti, any se nižší soudy při svém právním názoru na sporný případ s touto otázkou nezabývaly.

Citace:

č. 14172. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 167-169.