Čís. 9101.

Nelze zamítnouti knihovní žádost jen proto, že katastrální měřičský úřad nepostupoval podle § 80 zákona ze dne 16. prosince 1927, čís. 177 sb. z. a n., ač tu nebylo případu § 80 (4) zák.
(Rozh. ze dne 25. července 1929, R II 231/29.)
Knihovní soud zamítl žádost Státního pozemkového úřadu o rozdělení a odepsání pozemkových částic. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by žádost Státního pozemkového úřadu znovu vyřídil podle směrnice níže uvedené.
Důvody:
Ve věci samé jest předeslati, že prvý soudce dopisem ze dne 11. září 1928 zaslal plánky kat. zeměměřickému úřadu »k potvrzení souhlasu novým označením parcel podle § 48/7 a 80/1« zákona ze dne 10. prosince 1927, čís. 177 sb. z. a n., ale patrně omylem citován § 48/7 místo 42/7, načež kat. měřický úřad dopisem ze dne 29. září 1928 sdělil, že plánky potvrditi nelze, ježto označení parcel má býti takové a takové, ačkoliv § 82 (2) cit. zák. předpisuje, že kat. měřický úřad, jemuž plánky byly podle (1) téhož § zaslány, poznačí náležitými parcelními čísly podle předpisu § 79 dílce, které se oddělují, na předloženém původním plánu i na snímcích, načež plány vrátí a knihovní soud použije podle odst. (3) § 80 vepsaného poznačení dílců pro knihovní zápis. Kat. měřický úřad vrátí plány bez úpravy a upozorní na závady podle odst. (4) téhož § 80 jen tehdy, když plánek nevyhovuje předpisům § 51 nebo 14 (3). Krom toho jsou plánky datovány z března 1924 a podle čl. III. posl. odst. cit. zák. ze dne 10. prosince 1927, čís. 177 sb. z. a n. plánky vyhotovené před jeho účinností podle ustanovení do té doby platných mohou býti i po jeho účinnosti podkladem úředního jednání. Bylo by tedy především bývalo uvážiti, neměly-li plánky zkoumány býti podle předpisů do účinnosti nového zákona platných a podle toho žádost býti vyřízena, ale i když se od této otázky odhlíží, měl kat. měř. úřad předsejíti podle § 80 (2) cit. zák., když tu nebylo případu odst. (4) téhož zák., t. j. měl částice správnými čísly poznačiti a soud tohoto poznačení podle odst. (3) téhož zákona užiti, takže to vůbec k nějaké závadě z důvodu nesprávného poznačení částic а k zamítnutí žádosti z toho důvodu dojíti nemělo.

Citace:

č. 9101. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 109-110.