Čís. 9320.
Předpis § 225 c. ř. s. vztahuje se i na rekursní lhůtu do usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek pro uznání.
(Roizh. ze dne 26. října 1929, R I 839/29.)
Procesní soud prvé stolice uznal rozsudkem pro uznání podle žaloby. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a odmítl žalobu.
Nejvyšší soud odmítl žalobcův rekurs do zrušovacího usnesení odvolacího soudu.
Důvody:
Napadené usnesení bylo vydáno ve sporném řízení proti dílčímu rozsudku pro uznání a bylo právnímu zástupci žalobců dodáno dne 2. července 1929. Uplynula tudíž čtrnáctidenní lhůta rekursní stanovená v § 521 c. ř. s. dne 16. července 1929, rekurs byl však podán až 14. září 1929, tedy zřejmě opožděně. Na tom nemění nic, že počátek rekursní, lhůty padl do soudních prázdnin. Podle čl. II čís. 3 zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. o změně druhého odstavce § 225 c. ř. s. nemají soudní prázdniny na počátek a uplynutí konečných lhůt v opravném řízení proti rozsudkům pro zmeškání a pro uznání vlivu. Předpis ten se vztahuje nejen k odvolání, nýbrž také k dovoláním а k rekursům, zkrátka ke každému opravnému prostředku za celého sporného řízení ve všech stolicích proti rozsudkům naznačeného druhu (srov. rozhodnutí čís. 8707, 8121, 5565 sb. n. s.).