Čís. 9075.

Nejde o pouhou žalobu určovací, nýbrž i o žalobu o plnění, žádáno-li v žalobě nejen za uznání neobmezenosti vlastnického práva, nýbrž i, by byl žalovaný uznán povinným zdržeti se jakýchkoliv činů porušujících vlastnické právo.
Žalobní prosba podle § 523 obč. zák. není pochybena domáháno-li se zdržení zásahu žalovaného co do celého pozemku, ač žalovaný zasahoval vskutku jen do jeho části.
(Rozh. ze dne 28. června 1929, Rv I 149/29.)
Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobní žádosti, by bylo uznáno právem, že žalovaný jest povinen uznati, že žalobkyni přísluší k pruhu v šíři 2 m na východní hranici pozemku č. kat. 357 zapsaného do vložky č. 852 desk zemských а k hradbě na tomto pruhu a podél celé původní hranice pozemku toho postavené neobmezené právo vlastnické, že jest povinen zdržeti se jakýchkoliv činů porušujících vlastnické právo. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by nepřihlížeje k důvodu, z něhož žalobu zamítl, znovu rozhodl o odvolání po případném dalším jednání.
Důvody:
Názor odvolacího soudu, že jde o žalobu určovací ve smyslu § 228 c. ř. s. a že by tedy žalující strana musila tvrditi a prokázati právní zájem na brzkém zjištění tvrzeného vlastnictví, jest právně mylný, neboť, praví-li se v žalobě, že žalovaný porušuje vlastnictví žalobkyně na sporném pruhu s hradbou tím, že hradbu na pruhu bourá, zejména že tak učinil dne 31. července 1927 a po její opravě znova, a žádá-li žalobní prosba nejen za uznání neobmezeného práva vlastnického, což ovšem by bylo pouhou prosbou určovací, nýbrž nad to ještě, aby žalovaný uznán byl povinným, jakýchkoli činů vlastnické právo to porušujících se zdržeti, jest to i žaloba na plnění, ano plnění může záležeti nejen v činění, nýbrž i v opominutí, jakž to zejména při zápůrčí žalobě náleží k její právní povaze a podstatě (§ 523 obč. zák.), a jakž jest i v § 861 obč. zák. zcela jasně vyjádřeno. Kdyby opominutí, k němuž kdo jest povinen, nebylo plněním, nebylo by lze vésti pro ně exekuci, kterou však §§ 355 a násl. ex. ř. výslovně a podrobně upravují. Jde o žalobu zápůrčí podle § 523 obč. zák., podle samé skutkové povahy případu, jak ji i odvolací soud líčí, pravě, že podkladem sporu jest, že si žalovaný osvojuje právo jezditi po části pozemku č. k. 357 přes pruh 2 m široký a že proto rozboural hradbu tam se nalézající. Právně mylným jest i názor odvolacího soudu, míní-li, že žaloba i se stanoviska plnění jest »pochybena« proto, že se zasahování žalovaného ve vlastnictví žalobkyně vztahuje podle toho jen na malou část pruhu a že by tedy žalobní prosba musela zníti, že žalovaný jest povinen zdržeti se osobování si služebnosti na tomto určitém místě, kdežto zni, by se zdržel veškerých činů na celém pruhu a ohledně celé hradby, což prý není důsledkem tvrzeného zasahování, neboť, i kdyby to pochybením bylo, nevadí, protože by pak bylo nutno říci, že žalobkyně, žádajíc, by se žalovaný zdržel zasahování na celém pruhu a hradbě, žádá něco více, než k čemu podle rozsahu zásahu jest oprávněna, a poněvadž minus vždy in majori continetur, musilo by jí, je-li v právu, vždy ohledně toho minus býti vyhověno a mohla by žaloba jen ohledně plus býti zamítnuta. Ale lze hned říci, že podle stavu sporu na tuto otázku nepřijde, neboť, bude-li uznáno, že žalovaným přísluší osobovaná služebnost jízdy, bude žaloba zamítnuta, bude-li však uznáno, že jim služebnost ta nepřísluší a že je tedy vlastnictví pozůstalosti k spornému pruhu a hradbě neomezené, musí býti žalobě vyhověno, a to zcela vhodně hned ohledně celého pruhu a hradby a ne pouze ohledně onoho určitého místa, kde žalovaný svůj zásah posud provedl, neboť, nedokáže-li služebnost (omezovači právo), bude mu právem uloženo, by se zdržel zásahu na pruh a hradbu vůbec, i na jiných místech, kde třeba posud nezasáhl, neboť nebylo by ani hospodárné ani právnicky vhodné, by se spor, ana právní otázka jest jednotná ohledně celého pruhu a hradby, omezil jen na ono jediné místo, kde posud bylo zasaženo, a žalobkyně tak byla nucena vésti vždy nový spor téhož obsahu, jakmile by žalovaný později zasáhl na místě jiném a jiném. Nemá-li práva, může a má mu to býti zakázáno hned nyní.

Citace:

č. 9075. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 45-46.