Čís. 9250.

Prozatímní opatření podle § 379 ex. ř.
V tom, že má odpůrce sídlo v cizozemsku, že jest v platebních nesnázích a že vybírá peníze za zboží prodané v tuzemsku a přenáší je do sídla svého podniku, nelze spatřovati nebezpečí ve smyslu § 379 ex. ř.
(Rozh. ze dne 10. října 1929, R I 662/29.)
K zajištění peněžité pohledávky povolil soud prvé stolice proti cizozemské firmě prozatímní opatření, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Prvý soudce odůvodnil nebezpečí pro vymáhání pohledávky tím, že odpůrce jest cizozemskou firmou, takže může její jmění snadno býti zavlečeno do cizozemska, a že toho času firma jest v platebních nesnázích. Tyto okolnosti však nepostačují, by osvědčily nebezpečí ve vydobývání pohledávky, jednak proto, že navrhovatelka již od počátku věděla, že vstupuje do obchodního spojení s cizozemskou firmou, jednak proto, že okolnost třebaže doznaná, že se finanční stav odpůrkyně zhoršil a že jest možno, že budou části jmění odpůrkyně z tuzemska do ciziny zavlečeny nebo, že bude rozsudek v cizozemsku vykonati, není ještě konkrétním ohrožením vydobytí pohledávky. Navrhovatelka ani netvrdila, ani neosvědčila, že dlužník svým jednáním činí pravděpodobným zmaření nebo stiženi vydobytí pohledávky. Prvý soudce má za to, že by toto vydobývání po případě jednáním odpůrce mohlo býti značně stiženo nebo dokonce zmařeno, aniž však uvedl okolnosti, takové škodě nasvědčující, poněvadž ani nebyly tvrzeny ani osvědčeny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávněnosti. Stěžovatelka se poukazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení, jež nebylo vyvráceno vývody dovolacího rekursu. Okolnosti, že odpůrkyně má sídlo v cizozemsku a že jest v platebních nesnázích, nestačí podle § 379 ex. ř. o sobě k povolení prozatímního opatření, jak již rekursní soud správně rozpoznal. Ani v tom, že odpůrkyně vybírá peníze za zboží prodané v tuzemsku a přenáší je přirozeně do sídla svého podniku, nelze spatřovati činnost stěžovatelku ohrožující, neboť nelze důvodně tvrditi, že by tím bylo dobytí stěžovatelčiny pohledávky zmařeno nebo značně stiženo. Že však odpůrkyně ohrožovala navrhovatelku jiným způsobem v §§ 379 ex. ř. vytčeným, stěžovatelka neosvědčila.

Citace:

č. 9250. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 398-398.