Čís. 9276.

Domáháno-li se na rukojmím zaplacení dluhu s úroky a s útratami vymáhání pohledávky proti hlavnímu dlužníku, nejsou úrokové a útratové nároky vedlejšími náklady ve smyslu § 54, druhý odstavec j. n., nýbrž součástí jistiny.
(Rozh. ze dne 14. října 1929, R I 608/29.)
Žalující družstvo domáhalo se na žalovaných zaplacení zažalovaného obnosu 4609 Kč 72 h se 6% úroky od 12. května 1925 a útratami 337 Kč 20 h., 99 Kč 36 h a 57 Kč 60 h, opírajíc žalobní nárok o to, že se žalovaní za svou dceru Annu N-ovou žalující straně zaručili za zaplacení veškerého jí odebraného zboží, za něž Anna N-ová zůstala žalující straně dlužna 4609 Kč 42 h a byla také, byvši žalující stranou na zaplacení toho obnosu žalována, pravoplatným rozsudkem soudu první stolice ze dne 11. září 1928 k zaplacení se 6% úroky od 12. května 1926 a s útratami sporu 377 Kč 20 h odsouzena, nic však nezaplatila a též exekuce proti ní zůstala bezvýslednou a žalující straně vzešly vedením exekuce další přisouzené útraty 99 Kč 36 h a 57 Kč 60 h. Žalobu, danou na okresním soudě, soud prvé stolice k námitce věcné nepříslušnosti odmítl. Důvody: Žalovaná strana vznesla včas námitku věcné nepříslušnosti dovolaného soudu, tvrdíc, že části jako útraty zažalované, jsou žalovány jako kapitál, který tedy přesahuje 5000 Kč. Žalující strana naproti tomu jest náhledu, že částky zažalované jako »útraty« jsou příslušenstvím, nikoliv »kapitálem« a že proto zažalovaný peníz nepřevyšuje 5000 Kč. Soud však tomu názoru přisvědčiti nemůže. Částky tyto, zažalované jako »útraty« jsou proti žalovaným zažalovány nikoliv jako útraty, aspoň ne co do skutečné povahy těchto pohledávek, nýbrž jménem náhrady za útraty, způsobené prý hlavní dlužníci žalující straně. Proti žalovaným tedy tyto částky nemají povahu útrat, nýbrž náhrady za způsobené útraty, nejsou tedy v tomto sporu již příslušenstvím kapitálu zažalovaných 4609 Kč 72 h, nýbrž v tomto sporu jsou jenom zkapitalisované příslušenství základního sporu. Poněvadž však podle § 55 j. n. jest více nároků, jichž se žalující strana domáhá v téže žalobě, čítati dohromady za účelem určení hodnoty předmětu sporu, přesahuje zde žalobní jistina 5000 Kč a bylo proto námitce věcné nepříslušnosti vyhověti. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Jest patrno, že žalující strana zakládá žalobní nárok proti žalovaným jen na jejich závazku rukojemském a že se též zaplacení útrat domáhá jen jako příslušenství zažalované pohledávky 4609 Kč 72 h, nikoliv jako samostatného nároku na náhradu škody za způsobené jí útraty. Vzhledem k tomu k útratám, kterých se žalující strana domáhá jen jako vedlejších nároků, při výpočtu hodnoty sporu se nepřihlíží (§ 54 druhý odstavec j. n.) a nelze útraty ty, které jsou současně s hlavní pohledávkou žalovány a na ní ve sporu též závislé, podle § 55 j. n. s hlavní pohledávkou sčítati. Tvoří proto ve sporu jeho hodnotu jen zažalovaná pohledávka hlavní 4609 Kč 72 h a jest tudíž podle § 49 čís. 1 j. n. k projednání sporu věcně příslušným dovolaný soud.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobkyně domáhá se z důvodů rukojemství na žalovaných zaplacení 4609 Kč 72 h jakožto trhové ceny za zboží, za niž se žalobkyni zaručili a dále náhrady 6% úroků z jistiny od 12. května 1925, a útrat spojených s vymáháním pohledávky na přímé dlužnici, které jí byly už proti ní přisouzeny dílem ve sporu částkou 377 Kč 20 h, dílem v řízení exekučním částkami 99 Kč 36 h a 57 Kč 60 h. Tyto úroky a útraty nebyly žalobkyni přisouzeny proti žalovaným, nýbrž proti hlavní dlužnici a žalobkyně domáhá se jejich náhrady na žalovaných rovněž na základě jejich rukojemského závazku, — zda právem či neprávem bude řešeno teprve ve sporu. Pro otázku příslušnosti stačí, že se jich žalobkyně domáhá z téhož důvodu jako hlavní pohledávky na základě rukojemství, neboť pro zodpovědění otázky příslušnosti jsou rozhodné toliko údaje žaloby. Tyto náhradní nároky úrokové a útratové nelze však, jak správně odůvodňuje soud prvé stolice, ve smyslu § 54 druhý odstavec j. n. pokládati za nároky vedlejší; jsou to nároky již formalisované pravoplatnými soudními výroky, které tvoří jen početní základ pro jednotný nárok z poměru rukojemského, a proto nelze je v tomto sporu považovati za příslušenství jistiny 4609 Kč 72 h, nýbrž za jednotně vymáhané kapitálové pohledávky, které přicházejí v úvahu oři výpočtu peníze, rozhodného pro otázku příslušnosti dovolaného soudu podle § 55 j. n. Poněvadž součet všech těchto uplatněných pohledávek činí 5103 Kč 88 h, tedy 5000 Kč přesahuje, jest příslušným věcně pro žalobu sborový soud, nikoli okresní.

Citace:

č. 9276. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 436-437.