Čís. 9352.
Notář jest oprávněn k žalobě o zjištění (§ 228 c. ř. s.), že jest žalovaný povinen zaplatiti honorář, popřel-li žalovaný nárok notáře i co do výše a je-li sporné, kdo jest povinen honorář zaplatiti.
Předseda dozorčí rady společnosti s r. o., jenž požádal notáře, by se k vůli osvědčení průběhu a obsahu jednání dostavil na valnou hromadu společnosti, ručí za notářův honorář. Lhostejno, že společnost neodporovala tomu, že byl notář k valné hromadě přibrán a osvědčil její průběh, a že se notář obrátil o zaplacení honoráře nejprve na společnost.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1929, Rv I 3/29.)
Žalující notář domáhal se proti žalovanému určení, že je mu žalovaný povinen zaplatiti honorář za intervenci při valné hromadě společnosti s r. о., k níž byl pozván žalovaným jako předsedou dozorčí rady společnosti s r. o. K žalobci přistoupila jako vedlejší intervenientka společnost s r. o. Žalobě bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem z těchto důvodů: Určovací žaloba je proti žalovanému odůvodněna. Neboť zákonným zástupcem společnosti s r. o. jest jednatel (§ 18 zákona 58/1906 ř. z.). Dozorčí rada nemá zákonné plné moci k zastupování společnosti (§ 32 tohoto zákona). Případu nutného jednání pro společnost tu není, ježto jednatelé nebyli zaneprázdněni. Žádal-li tudíž žalovaný jako předseda dozorčí rady žalobce, by listinou osvědčil postup při valné hromadě, jednal bez její plné moci. Ručí proto podle § 175 not. řádu žalobci za zaplacení notářských poplatků. Ustanovení § 175 not. ř. má za účel, by notář mohl poznati toho, kdo má platiti v nejasných případech a by nebyl nucen, hledati osobu toho, kdo má platiti, přezkoumávaje nejasnou podstatu. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud jde o oprávnění žaloby jako žaloby určovací (§ 228 c. ř. s.), uznal odvolací soud právem žalobu za oprávněnou. Jde o žalobu notáře, jehož nárok na honorář požadovaný na žalovaném, popřel žalovaný i co do výše. Následkem tohoto popření nároku i co do výše, musí žalobce zakročiti soudně o úpravu své odměny (§ 179 not. ř.) a, aby to mohl, nutno, ana otázka ta jest spornou, by bylo určeno, kdo jest honorářem povinen, najmě zda povinen jest odměnou žalovaný. Tím dán jest zájem žalobcův na bezodkladném zjištění, jehož se v žalobě domáháno, povinnosti žalovaného k placení a odvolací soud, uznav tento zájem a nezamítnuv žalobu pro jeho nedostatek, nepochybil (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Co se týče dovolatelovy povinnosti k placení žalobcova honoráře za notářské úkony při valné hromadě, konané vedlejší intervenientkou ve dnech 9. a 12. dubna 1927, uznal odvolací soud na tuto povinnost právem. Nižšími soudy jest na základě vlastního údaje dovolatelova zjištěno, že dovolatel prostřednictvím Dr. Richarda P-а požádal žalobce, aby se jako notář k vůli osvědčení průběhu a obsahu jednání dostavil na valnou hromadu vedlejší intervenientky svolané na den 9. dubna 1927. Jest zjištěno, že žalobce této žádosti vyhověl, se k valné hromadě dne 9. a 12. dubna 1927 dostavil a průběh valné hromady do protokolu, který o tom sepsal, osvědčil. Podle § 175 not. ř. ručí notáři za poplatky ten, kdo za notářský úkon požádal. Tím, jenž žalobce o notářské jednání při valné hromadě požádal, byl žalovaný a proto právem odvolací soud podle § 175 not. ř. uznal, že ručí za žalobcův honorář. Neprávem odmítá žalovaný tuto povinnost poukazem k tomu, že povolal žalobce jako předseda dozorčí rady. Dozorčí rada a tím také žalovaný jako její předseda nebyli, jak správně dovodil odvolací soud z ustanovení § 32 zákona o společnostech s obmezeným ručením ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., povoláni za společnost jednati, nýbrž k tomu povoláni byli jednatelé (§ 18 uvedeného zákona). Neprávem dovolatel tvrdí, že honorářem není žalobci povinen on, nýbrž společnost, ježto prý valná hromada povolání žalobce k účasti na ní schválila. Formální usnesení tohoto obsahu se nestalo, žalovaný to ani netvrdí, a jestliže valná hromada, jak žalovaný uvádí, neodporovala tomu, že žalobce jest na valné hromadě přítomen a osvědčuje její průběh, z toho usuzovati na schválení toho, že žalobce byl k valné hromadě přibrán s tím, že ho společnost za jeho úkon zaplatí, oprávněně nelze. Že žalovaný není žalobci za požádaný na něm výkon odměnou povinen, nelze dovozovati ani z toho, že se žalobce o zaplacení odměny obrátil nejprve na společnost. Tím nároku proti žalovanému nepozbyl ani se ho nevzdal. Popírání povinnosti k zaplacení honoráře není podle toho na straně žalovaného nikterak opodstatněno (§ 503 čís. 4 c. ř. s.).