Čís. 9443.

Nelze žádati náhradu za ztrátu pohlavní cti. Náhradu za zmenšenou naději na sňatek nelze přiznati děvčeti útlého věku.
(Rozh. ze dne 6. prosince 1929, Rv I 668/29).
Žalobkyně domáhala se na žalovaném náhrady škody, ježto ji žalovaný pohlavně zneužil. V době činu bylo žalobkyni sedm let. Kromě jiných položek uplatňovala žalobkyně též nárok na náhradu škody pro zmařenou naději na sňatek. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobkyni tento nárok, odvolací soud ohledně tohoto nároku žalobu zamítl a uvedl v tomto směru v důvodech: Pokud se týče škody ze zmařené naděje na sňatek, žaloba ani netvrdí, že žalobkyně z pohlavního zneužití utrpěla škodu na majetku nebo na jiných právních statcích, na životě, na cti a na těle, že jí po něm zůstal následek. Majetkovou újmu spatřuje žalobkyně jen v tom, že prý má značně stiženou možnost se provdati. Než žalobkyně byla v době činu teprve sedm roků stará, tedy ve věku, kdy provdání není vůbec možné a kdy nemůže býti ani stiženo. Uplatňuje se tedy škoda, která ještě nevznikla a o které nelze zjistiti, zda, až se otázka sňatku stane aktuelní, skutečně nastane. Náhradu takové škody nelze však požadovati, poněvadž každý nárok na náhradu škody předpokládá, že škoda skutečně vzešla (§ 1295 a 1330 obč. zák.). Nevznikla-li však škoda, nelze její náhradu nikomu ukládati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, mimo jiné z těchto důvodů:
Žalobkyně, teprve sedmiletá, žádá také náhradu za zameškanou naději na sňatek. Ať se tento nárok ve sporném případě posuzuje podle § 1326 obč. zák. nebo podle § 1328 obč. zák., nebo posléze podle § 1330 prvý odstavec obč. zák., vždy by mohla býti nahrazena jen majetková škoda (ať jen skutečná škoda, ať také ušlý zisk), t. j. škoda, kterou by žalobkyně utrpěla tím, že by buď znetvořením (pokud by o něm mohla býti řeč v souzeném případě), nebo pohlavním zneužitím nebo konečně ublížením na cti byla u ní skutečně snížena naděje na sňatek a tím hned bylo zhoršeno její hospodářské postavení, které by jinak podle obyčejného běhu věcí byla mohla zaopatřením v manželství očekávati (§ 91 obč. zák.). Pak by ovšem bylo povinností škůdcovou, by žalobkyni uvedl aspoň co do hospodářského postavení do předešlého stavu (§ 1323 obč. zák.) a vyrovnal její újmu v penězích. Nelze však podle platného práva žádati náhradu za ztrátu pohlavní cti (srov. k tomu také judikát dřívějšího nejvyššího soudu ve Vídni čís. 184, uveřejněný pod čís. 1082 sb. Nowakovy a motivy str. 400–401 k § 1328 obč. zák. podle novely z r. 1914). Správně vyložil odvolací soud, že o takové majetkové škodě nemůže býti u sedmiletého děvčete řeči. Toto jest ještě na dlouhou řadu let ke sňatku nezpůsobilé a není jisto, zda a kdy by mohlo ve sňatek vejíti a zda by se vůbec takové příležitosti dožilo. Provdání není na dlouhou dobu možné a proto nemohlo býti stiženo; škoda podle přirozeného běhu věcí ani nevznikla ani není zjistitelná (srov. také rozh. čís. 2750 sb. n. s.).

Citace:

č. 9443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 766-767.