Čís. 9083.

Lhůta prvého roku (§ 231 c. ř. s.) nemusí býti přesně dodržována, vždy však musí býti určena tak, by byla odpůrci umožněna dostatečná příprava k roku. Určení nepostačitelné lhůty může býti zmatkem podle § 477 čís. 4 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 4. července 1929, R I 493/29.)
Žaloba byla doručena žalovanému 18. března 1929 s tím, že prvý rok bude 20. března 1929. Ježto se žalovaný k prvému roku nedostavil, vynesl soud prvé stolice rozsudek pro zmeškání, jímž uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl odvolání uplatňující zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Podle § 231 c. ř. s. jest první rok se zřetelem k času pro doručení žaloby asi potřebnému naříditi zpravidla (výjimky, uvedené v odstavci druhém netýkají se souzeného případu) tak, by mezi doručením a rokem byla doba asi čtrnácte dnů. Již z tohoto doslovu zákona vyplývá, že řečená lhůta nemusí býti přesně dodržována, že po případě může býti i kratší. Vždy však musí býti vzhledem k ustanovení § 139 c. ř. s. zvolena tak, by odpůrci byla umožněna dostatečná příprava k roku. Právě proto mluví zákon o lhůtě »asi« čtrnáctidenní, jsa si vědom, že přiměřenost této lhůty vzhledem k jejímu účelu v § 139 c. ř. s. vyjádřenému lze posuzovati v tom kterém případě pouze podle jeho konkrétních okolností. Byla-li proto v souzeném případě obsílka k prvnímu roku, nařízenému na 20. března 1929, doručena žalovanému teprve dne 18. března 1929, lze otázku, zda se vydání rozsudku pro zmeškání pro nedostavení se žalovaného k prvnímu roku stalo právem či neprávem, řešiti nikoliv jen úvahou, zda doba mezi doručením obsílky a rokem postačila, by se stěžovatel mohl ještě včas k soudu dostaviti, nýbrž jest zkoumati, zda doba ta vzhledem ke konkrétním okolnostem umožňovala žalovanému i náležitou přípravu k roku. Právě tato možnost však žalovanému krátkou lhůtou mezi doručením obsílky a prvním rokem (t. j. 48 hod. po případě jen 36 hod., byla-li mu obsílka doručena teprve odpoledne, což vyšetřeno nebylo) poskytnuta nebyla, přihlíží-li se ke složitosti zažalovaného nároku a obzvláště k tomu, že obsílka nebyla žalovanému doručena v jeho bydlišti v P., nýbrž v T., kde přechodně pobýval. Byť i tedy žalovaný měl snad fysickou možnost dostaviti se ještě včas k roku, nelze neuznati, že mu v oné krátké lhůtě nebylo již možno, připraviti se k roku tak, by mohl před soudem projednávati, a byl-li proto přes to proti němu vydán rozsudek pro zmeškání, trpí rozsudek zmatkem podle čís. 4 § 477 c. ř. s.

Citace:

č. 9083. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 68-69.