Čís. 9448.

K žalobě zadního knihovního věřitele na vymáhajícího věřitele o určení, že vymáhaná pohledávka a zástavní právo, váznoucí pro ni na ideelní části nemovitosti dlužníka, nejsou po právu a že dražba tohoto spoluvlastnictví dlužníka jest nepřípustná, lze povoliti odklad exekuce.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1929, R II 372/29.)
Zadnější knihovní věřitel navrhl odložení exekuce na nemovitosti vzhledem k žalobě, již podal na vymáhajícího věřitele o určení, že pohledávka, pro niž vede exekuci, a zástavní právo váznoucí pro ni na jedné šestině nemovitostí připsaných dlužnici není po právu a že jest exekuce nepřípustná. Soud prvé stolice odklad povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Vzhledem k § 45 ex. ř. byl sice exekuční soud příslušným k povolení odkladu a nemusel ustanoviti rok k ústnímu jednání o odkladu, jak je předpisováno při zrušení neb obmezení exekuce, jest však přisvědčiti vývodům vymáhajícího věřitele, že pohledávka navrhovatele není vůbec ohrožena dalším pokračováním v exekuci. I kdyby pohledávka vymáhajícího věřitele uhasla uspokojením, má následující knihovní věřitel právo přiřknutí odporovati a tím zaplacení z výtěžku oddáliti až do výsledku případného sporu. Jest tedy dosti příležitosti k zabránění toho, by vymáhajícímu věřiteli nebyla přikázána část mu snad nepříslušející. Tím si tento věřitel zajistí po případě vyšší částku pro svou knihovní pohledávku a nelze vůbec seznati, že by již nyní pokračováním v dražebním řízení byla pohledávka navrhovatelova ohrožena.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu pod podmínkou, že navrhovatel složí na soudě jistotu 25 000 Kč k zajištění nároku vymáhajícího věřitele.
Důvody:
Stěžovatel opírá návrh na odklad exekuce o žalobu, kterou podal na vymáhajícího věřitele o určení, že pohledávka, pro niž vede exekuci, a právo zástavní pro ni váznoucí na jedné šestině nemovitostí dlužnice nejsou po právu a že exekuce na toto spoluvlastnictví dlužnice jest nepřípustná. Žaloba ta jest žalobou po rozumu § 39 čís. 5 ex. ř. a je podle § 42 čís. 5 ex. ř. důvodem pro odklad exekuce. Podle § 44 prvý odstavec ex. ř. nelze ovšem odklad exekuce povoliti, může-li exekuce býti počata nebo dále vedena, aniž by s tím pro toho, kdo žádá za odklad, spojeno bylo nebezpečenství majetkové újmy nenahraditelné nebo těžce napravitelné. Nelze přisvědčiti názoru rekursního soudu, že tohoto nebezpečí pro stěžovatele není, poněvadž jako následující knihovní věřitel má právo odporovati přikázání pohledávky vymáhajícího věřitele a tím zaplacení z výtěžku oddáliti až do rozhodnutí sporu. Nebezpečí škody nenahraditelné neb těžce napravitelné hrozí stěžovateli, jak správně uplatňuje, z toho, že vymáhající věřitel vede exekuci na ideelní část nemovitostí dlužnice a právě z toho prýští podle zkušenosti svrchované nebezpečí, že za ideelní část nemovitostí při dražbě bude docílen výtěžek pod odhadní cenou a že takto dojde k tomu, že se na větší počet následujících knihovních věřitelů, a to i na stěžovatele nedostane z rozvržené rozdělovací podstaty. Toto nebezpečí nebylo by lze odvrátiti odporem proti přikázání přihlášené pohledávky vymáhajícího věřitele z rozdělovací podstaty, poněvadž tkví v nižším dražebním výtěžku. Návrh stěžovatelův na odklad exekuce až do pravoplatného rozhodnutí zahájeného sporu jest tudíž podle §§ 42 a 44 ex. ř. odůvodněn. Bylo proto vyhověti dovolacímu rekursu a obnoviti usnesení soudu prvé stolice odklad povolující. Než nelze upříti důvodnost obavě vymáhajícího věřitele v rekursu, že by odklad exekuce mohl ohroziti jeho uspokojení, a proto dovolací soud po rozumu ustanovení druhého odstavce § 44 ex. ř. činí povolení odkladu závislým na tom, že stěžovatel, jenž za odklad žádá, složí k zajištění vymáhajícího věřitele na soudě 25 000 Kč, kterážto jistota jeví se býti přiměřenou škodě hrozící vymáhajícímu věřiteli z odkladu exekuce.

Citace:

č. 9448. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 773-774.