Čís. 9211.

Český vodní zákon.
Pro nárok, by se žalovaný zdržel jednání, jímž by byl žalobce rušen ve svém vlastnickém právu nakládati vodou uzavřenou v rybníku a v právu upravování jejího odtoku vypouštěcími stavidly, jest přípustným pořad práva.
I voda uzavřená v průtočném rybníku podléhá soukromoprávní disposici vlastníkově, pokud jde o její dovolené uzavření, o dovolené napětí rybníka. Voda volně protékající takovým rybníkem nebo nad míru dovoleného napětí zadržená jest vodou veřejnou a o jejím užívání a odvádění rozhodují správní úřady. Správní úřady rozhodují i o vypuštění rybníka, mění-li se tím tok veřejné vody.
(Rozh. ze dne 27. září 1929, R I 384/29.) Žalobce domáhal se v žalobě, by bylo zjištěno, že jen on jako vlastník rybníku v L. v Čechách jest oprávněn odtok vody z rybníku stavidlem říditi, že toto právo žalovaným, kteří si je osobují, jako vlastníkům mlýna nepřísluší a že proto jsou povinni zdržeti se jakéhokoliv jednání, kterým by ve svém vlastnickém právu k nakládání s vodou v rybníce uzavřenou a v regulování jejího odtoku propouštěcím stavidlem byl rušen. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Procesní soud, odmítaje žalobu pro nepřípustnost pořadu práva, učinil tak na základě ustanovení § 75 vodního zákona ze dne 28. srpna 1870, čís. 71 z. zák., přehlédl však, že tento předpis sice přikazuje vodní věci úřadům správním, že však tak činí jen v těch případech, kde jde o užívání nebo svádění vody nebo o bránění vodě podle zákona vodního, a že o takovýto případ v souzeném sporu nejde. Žalobce se domáhá nálezu, by se žalovaní zdrželi jakéhokoliv jednání, kterým by byl rušen ve svém vlastnickém právu, pokud jde o nakládání s vodou uzavřenou v jeho rybníce a pokud jde o upravování odtoku vody té stavidlem rybníka. Žalovaní neupírají žalobci vlastnické právo k rybníku, brání se však proti žalobnímu nároku námitkou, že mají právo bráti vodu ze žalobcova rybníka pro pohon svého mlýna a pily a že jim toto právo, jež jest zapsáno i ve vodní knize, přísluší ze smlouvy ze dne 29. dubna 1802. Z toho vyplývá, že předmětem sporu je služebnost, na kterou si žalovaní nečiní právo na základě zákona vodního, ve veřejném zájmu veškerenstva, jakž má na mysli § 75 vodního zákona, nýbrž ze smlouvy, v soukromém zájmu vlastním. Pak ale jest otázku příslušnosti řešiti s hlediska ustanovení § 1 j. n., nikoli s hlediska předpisu § 75 vodního zákona, jenž přikazuje věci vodní k rozhodování úřadům správním jen, jde-li o ochranu zájmů veřejných. Pokud jde o právní povahu vody v rybníce žalobcově, nelze ovšem souhlasiti se stanoviskem žalovaných, že voda ta jest vodou veřejnou proto, že rybníkem protéká, jak nesporno, veřejný potok. Tato okolnost činí z vody z rybníka žalobcova sice vodu tekoucí (na rozdíl od vody stojaté v rybnících, kterými veřejný potok neprotéká), neodnímá jí však povahu soukromého vlastnictví a žalobce v jeho vlastnickém právu omezuje jen potud, že nesmí své vody užívati ani na újmu osob, které mají k vodě právo (takové právo k vodě si osobují žalovaní), ani na újmu zájmů veřejných, které náleží hájiti úřadům správním (§ 10 čís. 2 zák. ze dne 30. května 1869, čís. 93 ř. zák. a § 10 čís. 2 zák. ze dne 28. srpna 1870, čís. 71 z. zák.). Poněvadž tedy jde v souzeném případě o nárok soukromoprávní, o němž náleží rozhodovati soudu, nezbylo než na oprávněný žalobcův rekurs napadené usnesení změniti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pro otázku přípustnosti pořadu práva záleží na tom, zda se žalobce domáhá žalobou ochrany práva soukromého, soukromého vlastnictví k rybníku а k vodě v něm uzavřené, či úpravy práva k užívání veřejného vodotoku, tedy práva veřejného, po případě zda sporem má býti následkem námitky právoplatně rozhodnuto o takovém veřejném oprávnění s konečnou platností. Žalobce domáhá se toho, by se žalovaní zdrželi jednání, jímž by byl rušen ve svém vlastnickém práva nakládati vodou uzavřenou v rybníku a v právu upravování jejího odtoku vypouštěcími stavidly. Tento nárok opírá o vlastnické právo k rybníku а k vodě v něm uzavřené. Žalovaní namítají, že jim přísluší k oné vodě právo užívací z důvodu, že ho nabyl jejich předchůdce v držbě mlýna smlouvou z roku 1802 a žalovaní je mají jako nástupci a že ho také nabyli i vydržením. Podle toho a podle obsahu spisů jde tedy o ochranu práva k užívání vody v rybníku uzavřené, spor se točí o tak zv. vlastnictví k této vodě a o to, zda žalovaní nabyli oprávnění k užívání cizí soukromé vody z důvodu, že ho nabyl jejich knihovní předchůdce vkladem knihovním jako služebnosti a z toho důvodu, že je i vydrželi. Vodu v rybníce uzavřenou pokládá zákon v § 4 vodního zákona za vodu soukromou a právo vlastníka rybníka k ní za soukromé právo. Také žalovaní odvozují své právo z důvodů kotvících v právu soukromém (ze smlouvy a ze zápisu služebnosti do knih a z vydržení). Jde tedy o řešení sporu o práva soukromá. Stěžovatelé se mylně domnívají, že pořad práva je nepřípustný proto, že jde o užívání a svádění vody ve smyslu § 75 vod. zák., ježto voda se odvádí z rybníku čepem (stavidlem). I úprava užívání a odvádění soukromé vody z rybníka nemusí zahrnovati oprávnění veřejné, nýbrž může spočívati jen na důvodu práva soukromého. V takovém případě rozhoduje jen soud, ježto nejde o užívací právo podle zákona vodního, nýbrž podle důvodu soukromoprávního (srov. jud. 115, Mayerhofer V. 1142 a násl.). Rovněž nevadí přípustnosti pořadu práva, že žalobcův rybník jest rybníkem průtočným. I voda v takovém rybníku uzavřená podléhá soukromoprávní disposici vlastníkově, ovšem jenom potud, pokud jde o dovolené její uzavření, tedy o dovolené napětí rybníka. Za to voda volně protékající takovým rybníkem nebo nad míru dovoleného napětí zadržená je vodou veřejnou a o jejím užívání a odvádění rozhodují úřady správní. Podobně rozhodují úřady správní i o vypuštění rybníka, mění-li se tím tok veřejné vody, ježto vlastník rybníka má v takovém případě právo užiti veřejné tekoucí vody jen k tomu, by rybník znovu naplnil, a vypuštěním pravidelný tok vody se mění (srov. Budwinski nál. čís. 2978, 6760, 2768, 9506, 10918, 13310, 6175, 4848, 1000, 6686, 7152 a 9856, Mayerhofer sv. V. str. 1164, Procházka České vodní právo str. 25, Žalud Vodní zákon český u § 4, 75 a 17, Pražák Wasserrechtliche Kompetenzfragen str. 47 a 51). V tomto sporu však nejde o shora zmíněné případy veřejného užívání tekoucí vody, nýbrž o právo k užívání vody soukromé, v rybníce dovoleně uzavřené, ježto nebylo ani tvrzeno, že by šlo o vodu nad dovolené napětí zadrženou a o změnu pravidelného odtoku, vyžadující ochrany v zájmu veřejném. Žalobce brání se jen tomu, by žalovaní neodváděli vodu, kterou si zadržuje v rybníku pro chov ryb a pro svůj závod, žalovaní tvrdí, že jim právo k odvádění přísluší z důvodu smlouvy, knihovního vkladu a vydržení. Jenom pokud by se jednalo o zadrženou vodu nad dovolenou míru a o právo užívání nad tuto míru nebo o užívání soukromé, v rybníce uzavřené vody podle zákona vodního §§ 16 a 17 vod. z. zák., o což však ve sporu nejde, byly by příslušné úřady správní. Dovolacímu rekursu nebylo proto vyhověno.

Citace:

č. 9211. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 319-322.