Čís. 9461.
Služební požitky úředníků okresní nemocenské pojišťovny.
Ustanovení služební smlouvy, že výslužné úředníků činí určité procento ze služného, pětiletých přídavků, příbytečného a vůbec ze všech služebních požitků, jež jako stálé brali v činné službě před vstoupením do výslužby na penězích, jest vykládati tak, že do stálých služebních požitků náležejí i funkční přídavek, drahotní přídavek, remunerace a přídavek na dovolenou.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1929, Rv I 1103/29.)
Žalobce byl úředníkem okresní nemocenské pojišťovny. V době od 1. dubna 1923 do 31. října 1927 měl tyto služební požitky ročně: služné 31 237, 50 Kč, příbytečné 5 355 Kč, 25% funkč. příd. 7 809 Kč, drah. příd. 9 930 Kč, novoroční remun. 4 527, 62 Kč, příspěvek na dovolenou 6 791, 43 Kč. Dne 8. října 1927 byl žalobce dán na trvalý odpočinek. Dne 4. července 1928 usnesla se okresní nemocenská pojišťovna, že se žalobci vyměřuje výslužné ročně celkem 41 155 Kč, při čemž nezapočetla žalobci přídavek funkční, drahotní, na dovolenou a novoroční remuneraci. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované okresní nemocenské pojišťovně, by mu bylo do výslužného započteno základní služné, příbytečné, 25% funkční přídavek, drahotní přídavek, novoroční remunerace a příspěvek na dovolenou. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Provádějíc důvod nesprávného posouzení věci po stránce právní, jež spočívá podle názoru odvolatelky ve výkladu služební smlouvy ze dne 18. listopadu 1909, snaží se odvolatelka prokázati, že funkční přídavek, drahotní přídavek, remunerace a příspěvek na dovolenou nelze čítati ke stálým služebním příjmům. V tom jest však odvolatelka na omylu. Podle zjištění soudu prvého bral žalobce všecky tyto požitky pravidelně v opakujících se dávkách, nikoliv jako požitky tu a tam při různých příležitostech povolované. Nároky žalobcovy opírají se totiž o služební smlouvu ze dne 18. listopadu 1909, o kolektivní smlouvu ze dne 22. října 1922 a ze dne 4. července 1924. Nelze proto pochybovati o tom, že všecky tyto požitky mají povahu požitků stálých, a nezáleží na tom, z jakých pohnutek anebo za jakých okolností byly žalobci přiznány. Funkční přídavek byl žalobci přiznán usnesením správní komise ze dne 22. října 1920 ode dne 1. července 1920 a byl mu vyplácen pravidelně až do vysloužení z důvodu, že žalobce u okresní nemocenské pojišťovny vykonával skutečně postavení vedoucího úředníka. Také drahotní přídavek, remunerace a příspěvek na dovolenou byly žalobci vypláceny vždy pravidelně od té doby, co mu byly přiznány. Nelze seznati, proč by tyto požitky neměly býti považovány za součást stálých služebních příjmů žalobcových.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání opřené o dovolací důvod podle čís. 4 § 503 cřs. jest bezdůvodné, neboť sporná věc byla v napadeném rozsudku po právní stránce posouzena správně. Jde o výklad ustanovení III. odstavce služební smlouvy ze dne 18. listopadu 1909 a § 3 k této smlouvě jako její součást připojeného pensijního řádu, podle kterého výslužné úředníků činí uvedená tam procenta ze služného, pětiletých přídavků, příbytečného, a vůbec všech služebních požitků, jež jako stálé v činné službě před vstoupením do výslužby na penězích brali. Spatřuje-li dovolatelka nestálost funkčního přídavku jen v tom, že jest svou povahou platem za určitou činnost, jest jí zdůrazniti, že se touto vlastností neliší funkční přídavek nikterak od ostatních služebních platů, předpokládajících u aktivního úředníka vždy služební činnost. Drahotní přídavek nemůže býti považován za nestálý z té příčiny, že se jeho výše měnila a byla závislá na hospodářských poměrech. To platí více méně o všech služebních platech, jichž výše se měnila a bude měniti i v budoucnosti podle vývoje hospodářských poměrů, tato okolnost však neopravňuje k závěru, že drahotní přídavek nebyl stálým platem, který žalobce bral jako takový dokud byl v činné službě před vstoupením do výslužby na penězích. Ani remunerace a přídavek na dovolenou neliší se nikterak od jiných součástek služebních platů. Praví-li dovolatelka, že i tyto požitky předpokládají služební výkon, a že, když tento ustane, mají zaniknouti i tyto platy, platí tu, co již bylo pověděno o funkčním přídavku. Rozhoduje zjištění soudů nižších stolic, že uvedené, dovolatelkou jako nestálé označované požitky byly žalobci jako stálé periodicky vypláceny, a že také dovolatelkou byly jako stálé po dobu žalobcovy aktivity uznávány. Dále tvrdí dovolatelka, že to, co bylo přiznáno žalobci nad rámec kolektivní smlouvy ze dne 4. července 1924 není platné, poněvadž to jest změna služebního řádu, která ke své platnosti předpokládá schválení dozorčího úřadu, které však nebylo dáno. Pokud tím jde o skutkové okolnosti v prvé stolici nepřednesené, tedy o novoty v odvolacím řízení podle § 504 c. ř. s. nepřípustné, nemůže se dovolací soud obírati těmito vývody. Po stránce správnosti právního posouzení rozhoduje, že žalobce byl přeložen do výslužby již dne 1. listopadu 1927, nevztahuje se tedy na něho ustanovení § 43 zákona ze dne 8. listopadu 1928, čís. 184 sb. z. a n., jímž bylo změněno ustanovení § 69 zákona o sociálním pojištění ze dne 9. října 1924. čís. 221 sb. z. a n. v ten způsob, že zavádí služební řády, že podrobuje osobní otázky dohledu Ústřední sociální pojišťovny a ustanovuje, že tyto řády mají se vztahovati nejenom na nově do služeb přijímané, nýbrž i na úředníky, kteří již jsou ve službě. Proto se nevztahují na žalobce, poněvadž zákon ten nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1929, kdy již byl žalobce ve výslužbě.