Čís. 9142.

Navrhla-li manželka v žalobě o rozvod manželství od stolu a lože placení prozatímního výživného na dobu, až bude o žalobě právoplatně rozhodnuto, jest přiznati prozatímní výživné již od podání návrhu, nikoliv teprve ode dne rozhodnutí soudu, jímž bylo návrhu vyhověno.
(Rozh. ze dne 30. srpna 1929, R I 641/29.)
V žalobě o rozvod manželství od stolu a lože, zadané na soudě dne 22. září 1928, navrhla manželka povolení prozatímného opatření placením výživného. Soud prvé stolice usnesením ze dne 25. února 1929 povolil navrhovatelce prozatímní opatření placením výživného 300 Kč měsíčně, počínajíc 1. březnem 1929. Do tohoto usnesení si stěžovala jen manželka a domáhala se v rekursu jednak zvýšení výživného, jednak jeho placení od podání návrhu. Rekursní soud rekursu vyhověl a přiznal manželce výživné 400 Kč měsíčně počínajíc 23. zářím 1928.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu manželovu.
Důvody:
Usnesením soudu prvé stolice bylo povoleno žalobkyní oddělené bydliště a přiznáno jí proti žalobci výživné 300 Kč měsíčně počínajíc dnem 1. března 1929. Žalovaný usnesení nenapadl a vešlo tudíž, pokud jde o toto plnění, v moc práva. Rekursní soud ke stížnosti žalobkyně přiznal výživné i za dobu od 23. září 1928 a zvýšil je na 400 Kč. Teprve nyní s pominutím pořadu stolic (§ 514 a násl. c. ř. s. a §§ 2 a 3 j. n.) domáhá se žalovaný v dovolacím rekursu toho, by usnesení druhé stolice bylo změněno v ten způsob, že se žádost žalobkyně o výživné vůbec zamítá. Vzhledem k vylíčenému stavu věci lze se však nyní obírati jen tím, zda výživné jest platiti již ode dne 23. září 1928 a zda jest důvodným jeho zvýšení ze 300 Kč na 400 Kč měsíčně. Jest sice pravda, že žalobkyně, činíc v žalobě též návrh na prozatímně opatření podle § 382 čís. 8 ex. ř., neudala výslovně dobu, od které má býti výživné placeno. Ale jak již rekursní soud správně vystihl, nelze podle § 914 obč. zák. návrhu žalobkyně, by jí výživné bylo přiznáno na dobu, až o žalobě bude pravoplatně rozhodnuto, rozuměti jinak, než že se míní celá doba sporu, dne 22. září 1928 zahájeného, nikoli doba, počínající teprve více méně náhodným dnem, kdy soud prvé stolice učiní rozhodnutí o návrhu. Nepochybil tedy rekursní soud, určiv k rekursu žalobkyně počátek výživného dnem 23. září 1928. Že by manželka, ač její bezpečnost jest ve společné domácnosti ohrožena a tedy má důvod, by ji hned opustila, musila v domácnosti manželově dlíti až do doby, kdy soud prvé stolice povolí jí formálním usnesením oddělené bydliště, nelze z §§ 91—93 obč. zák. dovoditi. Rozhodnutí čís. 4426 a 4618 sb. n. s., na něž stěžovatel poukazuje, neřeší tuto otázku způsobem stěžovatelem uváděným.

Citace:

č. 9142. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 172-173.