Čís. 9422.

Platební rozkaz v upomínacím řízení může býti zbaven účinnosti jen odporem, nikoliv žalobou podle § 39 čís. 1 ex. ř.
(Rozh. ze dne 29. listopadu 1929, Rv II 228/29.)
Žalobu Antonína a Marie S-ových proti Adolfě G-ové, by bylo uznáno právem, že platební rozkaz v upomínacím řízení se prohlašuje neúčinným, a že se exekuce, povolená na základě onoho platebního rozkazu, zrušuje, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: V upomínací žalobě učinila Adolfa G-ová, jako žalobkyně a věřitelka, návrh na vydání podmíněného platebního rozkazu na 1210 Kč s přísl. proti žalovaným a dlužníkům Antonínu S-ovi a Marii S-ové, platební rozkaz byl vydán dne 14. března 1928 pod č. j. U V 178/28 a byl řádně doručen do vlastních rukou dlužníků dne 20. března 1928. Dne 23. března 1928 došel na soud odpor sepsaný tak, že na zadní straně vyhotovení podmíněného platebního rozkazu jest napsáno: »Podávám odpor. Anton i Marie S.« Tento odpor byl vrácen podle § 85 c. ř. s. k opravě jen Antonínu S-ovi usnesením ze dne 30. března 1928 s poukazem, by podání opravil připojením vlastnoručních podpisů každého žalovaného zvlášť a aby opravené podání opět soudu předložili do tří dnů, ježto by jinak již k podání nebylo přihlíženo tak, jako by se bylo stalo v den, kdy ponejprv došlo. Ani původní k opravě vrácený odpor, ani odpor upravený podle příkazu soudu na soud již nedošel a žalobci odpor k opravě vrácený přiložili k žalobě. Na základě platebního rozkazu povolena byla žalobkyni G-ové usnesením okresního soudu ze dne 30. června 1928 exekuce na movitosti proti žalovaným, nynějším žalobcům. Žalobci zastávají stanovisko, že podáním odporu ze dne 23. března 1928 pozbyl platební rozkaz moci, že exekuce byla povolena bez exekučního titulu, a žádají soudní výrok, že se platební rozkaz prohlašuje za bezúčinný, že se exekuce zrušuje. Soud prvé stolice zamítl žalobní žádost z důvodu, že odpor vrácený k opravě v dané lhůtě nebyl soudu opět předložen, že ani jiný odpor ku soudu nedošel, takže se má za to, že nebyl vůbec učiněn. Přisvědčiti jest názoru žalobců v odvolacím spise, že podmíněný platební rozkaz ze dne 14. března 1928 pozbyl podáním odporu došlého u soudu dne 23. března 1928 moci a že tedy není exekučním titulem podle § 1 čís. 3 ex. ř. Proti platebnímu rozkazu došel v zákonné lhůtě odpor podepsaný za oba dlužníky »Anton i Marie S.«, ovšem jen dlužníkem Antonínem S-em i za jeho manželku. Netřeba se tu zabývati otázkou, zda byl odpor důvodně či bezdůvodně vrácen k opravě Antonínu S-ovi a může-li soud zkoumati, zda se vrácení odporu k opravě stalo důvodně čili nic, a zda je rozlišovati »odpor« od »podání«. Jisto jest, že odpor byl podán také jménem dlužnice Marie S-ové, že na soud včas došel a že jí nebyl k opravě vrácen. Podle § 17 říz. upomínacího nejsou osoby, jež jménem dlužníka podávají odpor, povinny vykázati se plnou mocí k tomuto podání a nebyl proto Antonín S. povinen vykázati se plnou mocí své manželky Marie S-ové, když i za ni odpor podal a podepsal. Podle § 9 téhož zákona platební rozkaz vydaný proti několika dlužníkům pro tutéž pohledávku pozbude moci, jakmile jen jeden dlužník vznese odpor. Marie S-ová odpor vznesla, jí nebylo podání, kterým odpor vznesla, vráceno k opravě a pozbyl tedy platební rozkaz moci nejen proti ní, nýbrž i proti druhému dlužníku Antonínu S-ovi. Je tedy žalobní žádost, by platební rozkaz prohlášen byl neúčinným, a další návrh na zrušení exekuce na základě téhož platebního rozkazu opodstatněn.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání opřené o důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) jest oprávněno. Podle žalobní prosby jde žalobcům o žalobu ve smyslu § 39 čís. 1 ex. ř.; jest žalováno, by exekuční titul byl prohlášen za neúčinný, a jest se žalobou spojen návrh na zrušení exekuce. Předpis § 39 čís. 1 ex. ř. není tak obecný, by podle něho mohlo býti žalováno o neúčinnost jakéhokoliv exekučního titulu, nýbrž jest po této stránce oprávněnost žaloby posouditi podle zvláštních právních předpisů upravujících způsob, jímž může exekuční titul býti zrušen anebo prohlášení za neúčinný (srov. také na př. rozhodnutí čís. 5861 a 7965 sb. n. s.). Žalobci žádají, by za neúčinný prohlášen byl platební rozkaz vydaný k upomínací žalobě. Podle čl. XXVIII uvoz. zák. k с. ř. s. a zákona ze dne 27 dubna 1873, čís. 67 ř. zák. v doslovu čl. V. cís. nař. čís. 118/1914 ř. zák. a čl. III. zák. čís. 161/1921 sb. z. a n. pozbývá platební rozkaz moci jen, podal-li dlužník odpor v čas (sr. § 9 a § 6 čís. 4, zejména slova »jediné podáním odporu«). Zákon vylučuje tudíž kromě odporu jakýkoli jiný způsob, jimž by platební rozkaz mohl býti zbaven své moci, t. j. účinnosti, a jest proto bez právního důvodu i žaloba domáhající se výroku, že se platební rozkaz prohlašuje za neúčinný. Podle obsahu žaloby jde žalobcům i o zjištění, zda proti platebního rozkazu byl podán odpor podle § 9 čili nic, neboť tvrdí, že se tak stalo. Ani po této stránce není žaloba oprávněna, a to ani jako žaloba určovací, ježto by šlo o zjištění skutečnosti, nikoliv o zjištění práva nebo právního poměru podle § 228 c. ř. s. Žalobní nárok není oprávněn po zákonu a bylo změnou napadeného rozsudku obnoviti rozsudek soudu prvé stolice. Žalobci nebyli tím zkráceni ve svých právech, neboť o tom, zda proti platebnímu rozkazu byl skutečně podán odpor čili nic, musí uvažovati soud, vyřizující návrh na povolení exekuce na základě platebního rozkazu. Byl-li podán odpor, pozbyl platební rozkaz moci a není tu exekučního titulu. Byla-li exekuce přes to povolena, mají nebo měli žalobci právo k rekursu a záleží jen na nich, zda nechají čí nechali opomenutím rekursu dojíti k pravoplatnosti usnesení toho, neboť tím uznají nebo již uznali působnost exekučního titulu a nastává týž účin, jako kdyby skutečně nebyl odpor podán.

Citace:

č. 9422. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 729-731.