Čís. 9062.

Není-li žalobní žádost opodstatněna skutkovým přednesem žaloby, nutno ji, ač žalovaný zmeškal prvý rok a žalobce navrhl rozsudek pro zmeškání, jako neopodstatněnou zamítnouti.
Odvolací soud, přezkoumávaje rozsudek pro zmeškání, jest vázán obsahem žaloby a přednesem žalobce a nemůže podle §§ 180, 182 c. ř. s. působiti na doplnění skutkového přednesu.
(Rozh. ze dne 26. června 1929, Rv I 1992/28.)
Žalobě o uznání vlastnictví k movitostem soud prvé stolice vyhověl k žalobcovu návrhu rozsudkem pro zmeškání. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalovaný k prvému roku o žalobě dne 24. dubna 1928 nepřišel a první soud, vyhověv návrhu žalující strany, vydal podle § 396 c. ř. s. proti žalovanému napadený rozsudek pro zmeškání. Však neprávem. Nedostavení se žalovaného k prvému roku má podle § 396 с. ř. s. v zápětí, že přednes dostavivší se strany žalující jest pokládati za pravdivý. Z toho, že jen přednes dostavivší se strany o skutkových okolnostech jest pokládati za pravdivý, jest zřejmo, že nelze bezpodmínečně vyhověti návrhu dostavivší se strany žalující tak, jak jest tomu při uznání nároku žalovaným, nýbrž jest povinností soudu, by posoudil, zda a pokud přednesenými skutkovými okolnostmi, jež jest pokládati za pravdivé, jest odůvodněn. V souzeném případě žalobce opírá žalobu o právo vlastnické k věcem ve výroku rozsudku vypočteným. Bylo věcí soudu posouditi, zda je žalobcem tvrzené právo vlastnické přednesenými skutkovými okolnostmi, jež nutno pokládati za pravdivé, prokázáno, čili nic a pakli nikoli, žalobu zamítnouti. V tomto směru tvrdí strana žalující jen, že věcí, o které jde, nabyl jako vlastník tím způsobem, že zapůjčil svému bratru Františku Š-ovi 53000 Kč na zaplacení vyrovnací kvóty, začež tento převzal závazek, že veškeré věci, jež budou vyrobeny v jeho podniku, zůstanou vlastnictvím žalobcovým, a že budou také na žalobcův účet prodávány do té doby, pokud jeho celá pohledávka za ním nebude žalobci zaplacena. Z těchto skutkových okolností však vyplývá jen závazek Františka Š-a a obligační nárok žalobce proti němu, by mu předal do vlastnictví a na jeho účet prodával veškeré věci, jež budou vyrobeny v podniku Františka S-a, neprokazují však tyto skutkové okolnosti vlastnictví žalobce. К odvozenému nabytí vlastnictví k věcem movitým, o než tu jde, jest zapotřebí podle ustanovení §§ 426 a násl. obč. zák. skutečného odevzdání. Žaloba však ani netvrdí, že sporné věci a jakým způsobem byly žalobci odevzdány a přijaty do vlastnictví. Neprokázal tedy žalobce vlastnictví ke sporným věcem, a neposoudil tudíž první soud správně věc po stránce právní, když přes to, vyhověv návrhu strany žalující, vydal napadený rozsudek pro zmeškání podle § 396 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právní posouzení, jehož se dostalo věci odvolacím soudem, odpovídá právnímu názoru v této otázce stále zastávanému i tímto nejvyšším soudem (srov. na př. rozhodnutí čís. 4144, 5378 a 5984 sb. n. s.). Stačí proto dovolatele odkázati na správné důvody napadeného rozsudku, jež nebyly vývody dovolání nijak vyvráceny ani otřeseny. K vývodům dovolání podotýká se toto: Názor dovolání, že odvolací soud měl, nepokládaje otázku odevzdání za dostatečně vysvětlenou, naříditi doplnění řízení, správně doplnění žaloby pro neúplnost, jest v rozporu s povahou rozsudku pro zmeškání, jehož skutkový podklad je omezen na skutkový přednes přítomné strany. Odvolací soud, přezkoumávaje rozsudek pro zmeškání, jest vázán obsahem žaloby a přednesem žalobcovým (zastoupeným v souzeném případě advokátem) a nemůže proto působiti podle §§ 180, 182 c. ř. s. na doplnění skutkového přednesu, nýbrž musí vynésti rozsudek. Připuštěním takovéhoto doplnění přednesu odvolacím soudem byl by obcházen předpis § 482 druhý odstavec c. ř. s. a nová žalobcova tvrzení byla by přes tento předpis nepřípustnou novotou, Dovolatel jest na omylu, maje za to, že rozhodnou jest žalobní prosba, nikoli přednes. Žalobní žádost nemůže nahraditi nedostatek skutkového přednesu žalobního, jenž má odpovídati žalobní prosbě. Žalobní žádost jest jen výsledkem a závěrem ze skutkového přednesu, povinností soudu jest pak zkoumati skutkový přednes a usouditi, zda podle zákona jest žalobní žádost tímto přednesem odůvodněna. Ukáže-li se, že z přednesených skutečností nelze právně vyvozovati nárok, jejž činí strana přítomná, zamítne soud žalobu. Poněvadž žaloba neuvádí, že a jakým způsobem byly věci žalobci odevzdány a jím přijaty do vlastnictví, zamítl právem odvolací soud žalobní žádost. Okolnost tu přiznává ostatně sám dovolatel, tvrdě ovšem neprávem, že vyplývá ze žalobního žádání a z kontextu žaloby, jakým způsobem přijal věci.

Citace:

č. 9062. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 10-12.