Čís. 9119.

Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís 1 sb. z. a n. na rok 1928.
Převedl-li výstavce (remitent) směnku, v níž samé, ač to bylo ujednáno, převod nebyl zakázán, nemá námitka, že nabyvatel má jen mandát k inkasu, že rubopis jest jen rubopisem zmocňovacím podle § 15 směn. zák., v zápětí, že nabyvatel nemá vůbec oprávnění k žalobě.
Je-li plný rubopis učiněn toliko na oko, ač jde vskutku jen o rubopis zmocňovací, může příjemce směnky vznésti i námitky z poměru k výstavci.
(Rozh. ze dne 17. srpna 1929, Rv I 995/29.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný přijatel nedostatek aktivní legitimace proto, že směnka podle dohody s remitentem a výstavcem, jenž ji na žalobkyni převedl rubopisem, byla dána jen jako depotní směnka, neměla býti dále převedena a že žalobkyně, majíc směnku, má jen příkaz k inkasu, protože směnka byla nepřevoditelna. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Sporná směnka byla remitentem Eduardem R-em před splatností bez obmezení podle § 15 směn. zák. převedena indosamentem na žalobkyni. Indosamentem stala se žalobkyně vlastnicí směnky podle §§ 8 a 15 směn. zák. a jest podle § 32 směn. zák. oprávněna žádati na žalovaném jako směnečníku zaplacení směnečné sumy. Jest nerozhodným, na základě jakého právního důvodu byla směnka na žalobkyni indosována. Byla-li dána sporná směnka žalovaným remitentu a výstavci Eduardu R-ovi jako směnka ke krytí s tím, že podle ujednání neměla býti dále dána, jest to pro spor nerozhodným. Podle § 87 směn. zák. může směnečný dlužník činiti jen takové námitky, které plynou ze směnečného práva samého nebo které mu příslušejí bezprostředně proti tomu, kdo právě žaluje. Rubopisem byla směnka převedena na žalobkyni bez jakéhokoliv obmezení a, jaká smlouva ohledně směnky byla sjednána mezi výstavcem a žalovaným jako směnečníkem, jest nerozhodným, neboť žalovaný ani netvrdil, tím méně prokázal, že ujednání to bylo učiněno též se žalobkyni, nebo, že měla o něm před indosací vědomost.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižší soudy právem nepovažují námitku nedostatku aktivní legitimace za odůvodněnou. Výstavce může sice podle § 8 směn. zákona ve směnce zapověděti směnečný převod a pak ovšem nemá takový převod směnečně právního účinku. Ale když výstavce nebo remitent převedl směnku, v níž samé nebyl převod zakázán, byť proti úmluvě ve směnce neobsažené, nemá námitka, že nabyvatel má jen mandát k inkasu, že rubopis je jen rubopisem zmocňovacím podle § 15 směn. zákona toho účinku, že nabyvatel nemá vůbec oprávnění k žalobě. I prokuraindossatář může směnku zažalovati vlastním jménem. Ovšem může v takovém případě, kde rubopis plný jest učiněn toliko na oko a jde vskutku jen o rubopis zmocňovací, vznésti příjemce směnky i námitky příslušející mu z poměru k výstavci, ježto rubopis zmocňovací nemá v tom směru směnečného účinku. Takové námitky dovolatel však v dovolání již neuplatňuje a v dovolání jím uplatňovaná námitka nedostatku aktivní legitimace k žalobě není opodstatněna.

Citace:

č. 9119. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 139-140.