Čís. 9466.

Od cestujícího na dráze lze žádati, by, ukládaje si zavazadlo, dbal píle a pozornosti, jíž jest třeba, by se umístění zavazadla stalo bez ohrožování zařízení vozu a osobní bezpečnosti spolucestujících.
Tím, že pojišťovna vyplatila již pojištěnému poškozenému pojistný peníz, nebyl škůdce sproštěn povinnosti k náhradě škody poškozenému.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1929, Rv I 611/29.)
Žalovaný, vstoupiv do oddělení vagonu, v němž seděl žalobce, uložil si zavazadlo do sítě pro zavazadla. Při tom rozbil stínítko lampy, jehož střepinou byl žalobce zasažen do oka, takže mu muselo býti vyňato. Žalobní nárok na náhradu škody byl uznán důvodem po právu soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel se snaží dolíčiti, že nelze bezpodmínečně shledávati příčinu toho, že stínítko bylo rozbito, v nedostatku náležité péče a pozornosti žalovaného. Příhoda byla prý podmíněna spěchem a chvatem cestujícího při krátké zastávce vlaku ve stanici, kolísáním vozu a jeho těsnotou, vyvarováním se poškození zařízení vozu, pak zkušeností, obeznalostí a obratností, dále také silou a okamžitou disposicí cestujícího. § 1297 obč. zák. vyžaduje prý jen péči a pozornost, kterouž lze od každého rozumného člověka žádati, nikoli však zvláštní péči a pozornost, že však nebyla prokázána skutečnost, z které by se dalo usouditi, že žalovaný nedbal této obyčejné pozornosti. K tomu jest podotknouti, že zákon v § 1297 obč. zák. nestanoví takto omezené objektivní měřítko bedlivosti, u každého člověka předpokládané, že při posouzení otázky, zda bylo šetřeno obyčejné píle a pozornosti, jest přihlížeti k okolnostem případu. Nemůže býti pochybnosti, že lze od každého rozumného člověka, jenž používá železniční dopravy, žádati, by při ukládání zavazadel vynaložil pílí a pozornost, jíž jest třeba, by se umístění zavazadla stalo bez ohrožování zařízení vozu a osobní bezpečnosti spolucestujících, najmě, by nesrazil svítilnu ve voze viditelně umístěnou. Takováto píle a pozornost není mimořádnou, a nepřesahuje stupeň píle v § 1297 obč. zák.předpokládaný. Nelze pochybovati, že jest předpokládati u každého rozumného člověka, jenž používá železnice, by počítal s pohybem vlaku a tím podmíněným kolísáním vozu, pokud není kromobyčejným, po případě za jízdy zanechal ukládání zavazadel, anebo si vyprosil pomoc, jestliže se mu nedostává potřebné síly, zkušenosti a obratnosti. Vlastní neobratnost a nedostatečnost nevyviňuje. Jest prokázáno, že žalovaný při ukládání kufru stínidlo u svítilny ve voze rozbil a tím jest prokázána skutečnost, z níž nižší soudy právem usoudily, že žalovaný nevynaložil náležitou píli a pozornost podle § 1297 obč. zák. Rovněž zjistily nižší soudy příčinnou souvislost mezi zaviněním žalovaného a úrazem žalobcovým, a je tedy splněn předpoklad ručebního závazku žalovaného. Že jest pro otázku zavinění žalovaného bez významu, že žalobce, byv zraněn na oku, rukou po něm sáhl a pak i šátkem se ho dotýkal a oko mnul, správně již zdůraznil odvolací soud; tato okolnost jest bez významu i pro otázku příčinné souvislosti, která by tu byla i tehdy, kdyby se poranění oka bylo stalo tak osudným teprve tím, že žalobce oko mnul, poněvadž toto jednání žalobcovo jest vzhledem k okolnostem případu omluvitelné a nezaviněné, a žalobce, jakmile mu to bylo možno, učinil vše, co mohl učiniti k vyhojení oka, zejména ihned vyhledal lékařskou pomoc a nařízením lékaře zúplna vyhověl.
Pokud jde konečně o námitku, že žalobci byla škoda již nahražena tím, že mu pojišťovna vyplatila pojištěnou sumu, jest podotknouti, že tím pojišťovna vyhověla jen svému smluvnímu závazku, že však neplatila, by sprostila žalovaného povinnosti k náhradě škody, jejíž výše dosud není soudem zjištěna, a toto zjištění soudem nebylo ani předpokladem vyplacení pojištěné sumy.

Citace:

č. 9466. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 809-810.