Č. 2879.

Vojenské věci: Faktické konání vojenské služby jako gážista v armádě čsl. na základě individuelního povoláni při mobilisaci nenahrazuje převzetí do této armády podle § 1 zák. č. 194/1920.
(Nález ze dne 17. listopadu 1923 č. 19 168).
Věc: Dr. Frant. O, v R. proti ministerstvu národní obrany (min. taj. Dr. Ant. Šafář) o převzetí do čsl. vojska v hodnosti gážisty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, narozený r. 1890, sloužil v bývalé armádě rak.-uh. jako zásobovací oficiál v záloze a žádal přihláškou ze 14. října 1919, aby byl do čsl. armády převzat v hodnosti gážisty v záloze.
Nař. rozhodnutím z 24. června 1922 zamítlo mno tuto přihlášku na základě ustanovení § 1 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb. a zařadilo st-le dle § 2 bran. zák. jako prostého vojína k evidenční vojenské zásobárně č. 1.
Stížnost do rozhodnutí podaná uvádí, že při mobilisaci r. 1921 byl st-l, vedený v evidenci okr. doplňovacího velitelství v Ch. jako nadporučík v záloze a zařazený do stavu evidenční zásobárny č. 1 v Praze, povolán individuelně jako nadporučík do služby, že jako takový konal službu u vojenské zásobárny v Č. B. po celou dobu mobilisace, že tedy zastával skutečně hodnost nadporučíka v čsl. armádě za mobilisace, a vyvozuje z toho, že nemělo býti rozhodováno podle §u 1 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb., nýbrž, bylo-li proti st-li jako gážistovi do čsl. vojska již převzatému dodatečných námitek, že měl o nich rozhodovati ve smyslu § 7 nař. z 3. září 1920 č. 514 Sb. disciplinární výbor.
Tato námitka není důvodná. Přejímání vojenských gážistů bývalé rak.-uh., rak. a uh. armády jest upraveno výlučně jen zákonem z 19. března 1920 č. 194 Sb. § 1 zákona tohoto udílí právo gážisty ty přejímati jedině mno. Bývalý gážista vojenský jest tedy do čsl. armády převzat a stává se čsl. vojenským gážistou jedině výrokem mno podle § 1 cit. zák. učiněným. O těch, jejichž přihláška nebyla takto ještě vyřízena, ustanovil § 7 nař. z 27. července 1920 č. 470 Sb., že mají býti prozatím vedeni dále v evidenci jakožto vojenští gážisté. Z toho jde, že mají prozatím všechna práva a povinnosti vojenského gážisty, tedy také, jsou-li v případu mobilisace povinni dle branného zákona činnou službou, právo konati službu tu v hodnosti gážisty. Ovšem jen prozatím, až do rozhodnutí o jejich přihlášce.
Toto prozatímní oprávnění není tedy převzetím v hodnosti gážisty ve smyslu § 1 cit. zák. č. 194.
Že by byl st-l již před vydáním nař. rozhodnutí býval převzat mno v hodnosti gážisty, stížnost ani netvrdí. Konal-li tedy st-l za mobilisace službu jako gážista dle § 1 cit. zák. ještě nepřevzatý, nemohlo býti o něm rozhodováno podle § 7 nař. z 3. září 1920 č. 514 Sb. disciplinárním výborem, jenž rozhoduje podle tohoto ustanovení jen o gážistech již převzatých, a bylo žal. ministerstvo oprávněno rozhodovati o jeho přihlášce dle § 1 cit. zák. Poněvadž pak s hlediska tohoto § 1 neuplatňuje stížnost žádných námitek, nýbrž sama uznává, že přejímání bývalých gážistů jest ponecháno volnému uvážení žal. ministerstva, kteréžto volné uvážení není, jak nss již opětovně vyslovil, ničím obmezeno, bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2879. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 999-1000.