Čís. 6005.

Ustanovení § 343 tr. zák., pokud se týče vinníka, který je ve službě okradeného, nebo který bere od něho plat, má na mysli jen poměr trvalejšího rázu; není v takovém poměru k zaměstnavateli výpomocný dělník, přijímaný do práce jen příležitostně, za denní mzdu, a nemající nárok na výpovědní lhůtu v případě propuštění z práce.
(Rozh. ze dne 20. října 1937, Zm IV 193/37.)
Obžalovaný A. se vloupal do uzamčené komory poškozeného M. a odcizil z ní obilí v ceně 170 Kč. V době krádeže byl obžalovaný zaměstnán u poškozeného jako nádeník za denní mzdu, vyplácenou koncem týdne; do práce — k obsluze traktoru — byl přijímán jen příležitostně, když právě bylo potřebí pracovat s traktorem. Soud prvé stolice, vycházeje z názoru, že i výše naznačený poměr obžalovaného k poškozenému spadá pod ustanovení § 343 tr. zák., zprostil podle § 326, čís. 4 tr. ř. obžalovaného obžaloby pro zločin krádeže podle §§ 333, 336, čís. 3 tr. zák., neboť poškozený M. nepodal návrh na potrestání obžalovaného. Odvolací soud naproti tomu vyslovil, že poměr mezi obžalovaným a poškozeným byl toliko smlouvou o dílo a že naň nelze vztahovati předpis § 343 tr. zák.; uznal proto obžalovaného vinným podle obžaloby.
Nejvyšší soud zamítl zmateční stížnost obžalovaného. Důvody:
Proti rozsudku vrchního soudu podal obžalovaný zmateční stížnost podle § 385, čís. 1 c) tr. ř. a uplatňuje tento důvod zmatečnosti výtkou, že krádež spáchal na škodu svého zaměstnavatele, od kterého pobíral plat, a proto je prý podle § 343 tr. z. zapotřebí k jeho stíhání návrhu službodárcova. Zmateční stížnost není základná.
Souzený případ nespadá pod ustanovení § 343 tr. z., neboť citované ustanovení má zřejmě na mysli poměr trvalejšího rázu, poněvadž jen na tomto podkladě je možno usuzovati, že pracovní síla požívá zvláštní důvěry svého zaměstnavatele. Podle zjištění vrchního soudu však v tomto případě byl obžalovaný přijat na polnohospodářské práce jen příležitostně pouze jako výpomocný dělník za denní mzdu a nebylo zjištěno, že by byl měl nárok na výpovědní lhůtu v případě propuštění z práce. Není tedy zapotřebí ke stíhání obžalovaného návrhu zaměstnavatelova a vytýkaný důvod zmatečnosti se tu nevyskytuje. Zmateční stížnost byla proto jako bezzákladná podle § 36, odst. 1 por. nov. zamítnuta.

Citace:

Čís. 6005. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 416-417.