Čís. 6054.

Nejvyššímu soudu je se omeziti na rozhodnutí o odmítnutí celého sborového soudu druhé stolice, i když stěžovatel zároveň s ním odmítá i jiné soudy nižší kategorie.
O zamítnutí celého okresního soudu rozhoduje vrchní soud.
(Rozh. ze dne 27. listopadu 1937, N I 229/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání, slyšev generálního prokurátora, žádost, jíž obviněný ve své trestní věci vedené proti němu u krajského soudu v Chrudimi pro zločin podle § 209 tr. z., zamítá vrchní soud v Praze, zamítl dále jeho žádost za delegaci krajského soudu v Jihlavě a postoupil vyřízení další jeho žádosti vrchnímu soudu v Praze.
Důvody:
Žadatel svým podáním odmítá ve své trestní věci pro zločin podle § 209 tr. z., vedené u krajského soudu v Chrudimi, a ve věci Td 510/37 krajský soud a státní zastupitelství v Chrudimi, vrchní soud v Praze, okresní soud v Německém Brodě, okresní soud v Humpolci, krajský soud a státní zastupitelství v Kutné Hoře, — a navrhuje zároveň, aby k provedení věcí byl delegován krajský, pokud se týče okresní soud v Jihlavě.
Nejvyšší soud je po zákonu (§ 74, odst. 2 tr. ř.) povolán rozhodovati pouze o odmítnutí celého sborového soudu druhé stolice. Na toto rozhodování je se nejvyššímu soudu omeziti, i když žadatel zároveň odmítá i jiné soudy kategorie nižší. Byť bylo uznati, že není v zájmu procesní oekonomie a zejména urychlení trestního řízení, děliti rozhodování o takové kumulativní žádosti mezi různé instance, nemělo by rozšiřování pravomoci nejvyššího soudu na rozhodování v širším rozsahu, než uvedeno, opory v zákoně, jenž nezná takové devoluce, a nedoporučovalo by se ostatně ani z důvodů věcných, poněvadž nutno předpokládati, že přímo nadřízený soud bude nejlépe informován o poměrech ve svém obvodě.
Proto nutno rozhodnutí o odmítnutí krajského soudu v Chrudimi a v Kutné Hoře vyhraditi vrchnímu soudu v Praze, jemuž bude další zaříditi i co do odmítnutí okresních soudů v Německém Brodě a v Humpolci. V té příčině uvědomil si nejvyšší soud, že zákon, stanově v § 74, odst. 2 tr. ř. příslušnost radní komory sborového soudu první stolice k rozhodování o zamítnutí okresního soudce, neřeší případ, že jde o zamítnutí celého okresního soudu.
Proto nejvyšší soud v případech Nd I 526/32 a Nd II 60/33 rozhodl, že o zamítnutí celého okresního soudu rozhoduje soud vrchní; je v té příčině ve shodě s názorem Mayerovým, Handbuch I., str. 301 a Storchovým I, stránka 207. Srovnej též článek J. v. W. v Gerichtszeitung z roku 1878, čís. 92, str. 366.
Pokud pak jde nyní o odmítnutí vrchního soudu v Praze, obviněný ani nenaznačuje, že vrchní soud v Praze v dalším údobí trestního vyhledávání bude míti účast na nějakém rozhodování, takže žádost obviněného za zamítnutí vrchního soudu v Praze je úplně bezpředmětná, nehledíc ani k tomu, že obviněný neuvádí zákonné důvody pro zamítnutí vrchního soudu. Bylo proto žádost obviněného zamítnouti jako bezdůvodnou.
Navrhuje-li pak obviněný zároveň delegaci krajského soudu v Jihlavě, budiž předně zdůrazněno, že vrchní soud v Praze odňal usnesením ze dne 31. srpna 1937 tuto trestní věc, zahájenou u krajského soudu v Kutné Hoře, tomuto soudu a přikázal ji k projednání krajskému soudu v Chrudimi. Toto delegační rozhodnutí nechal obviněný, nepodav stížnost ve smyslu § 63, odst. 2 tr. ř., vejíti v moc práva, takže nejvyšší soud nesmí již rozhodovati o nějaké stížnosti do tohoto delegačního opatření. Pokud pak má na mysli delegaci ve smyslu § 63 tr. ř., neuvádí žadatel žádné důležité důvody po rozumu ustanovení § 62 tr. ř.

Citace:

č. 6054. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 512-513.