Č. 3039.

Živnostenské právo. — Řízení před nss-em: Úsudek úřadu o tom, jsou-li dány důležité příčiny, aby úřad udělil žádanou koncesi hostinskou, ač je jisto, že žadatel by ji neprovozoval osobně, může nss přezkoumati toliko podle § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 29. prosince 1923 č. 22192.)
Věc: Veronika L. v T. (adv. Dr. Hugo Lang z Tábora) proti zemské správě politické v Praze o koncesi hostinskou a výčepnickou.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Výměrem osp-é v T. z 2. prosince 1921 byla Veronice L. odepřena koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické v domě č. p. — v T., poněvadž jednak byla Františku H., který v těchže místnostech tuto živnost dosud provozoval jako schválený pachtýř zemřelé majitelky koncese, pro tytéž místnosti udělena koncese hostinská a výčepnická, jednak není tu dostatečného důvodu, aby v rámci volného uvážení úřadu byla učiněna výjimka ze zásady, že živnost hostinská má býti osobně provozována, když Veronika L. živnost osobně provozovati nezamýšlí.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss toto:
Nss jest povolán, aby přezkoumal rozhodnutí úřadu správního, když někdo tvrdí, že bylo protizákonným rozhodnutím zasaženo do jeho subjektivních práv (§ 2 zák. o ss). Jest tedy v tomto případě povolán zkoumati, zda odepřením koncese nebyl porušen zákon.
Podle znění nař. rozhodnutí opřel žal. úřad svůj výrok o skutkovou podstatu, že st-lka nebude živnost osobně provozovati a že není tu důležitých důvodů, aby bylo upuštěno od zásady, dle níž živnost hostinská a výčepnická má býti zpravidla provozována majitelem koncese osobně. Opíral se tedy úřad o předpis 2. a 3. odst. § 19 ž. ř. Je-li jisto, že koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické osobně provozována býti nemá, jest dána úřadu možnost zamítnouti žádost uchazeče o koncesi. Ovšem ponechává zákon úřadu možnost učiniti výjimku ze zásady osobního provozování živnosti hostinské a výčepnické, když předpisuje, že úřad může z důležitých příčin povoliti, aby živnost byla provozována náměstkem nebo propachtována. Zdali jsou v konkretním případě důležité příčiny, aby od požadavku osobního provozování bylo upuštěno, není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, kterou nemůže nss přezkoumávati po stránce věcné, nýbrž pouze s hlediska 2. odst. § 6 zák. o ss, totiž je-li skutková podstata, která tvoří základ nař. rozhodnutí, ve shodě se spisy, nepotřebuje-li v podstatných bodech doplnění aneb nebyly-li podstatné formy řízení správního porušeny. V těchto směrech stížnost žádných námitek nevznáší, a nss takových vad neshledal, poněvadž po stránce skutkové mezi žal. úřadem a st-lkou rozporu vůbec není.
Stížnost brojí proti rozhodnutí poukazujíc k nepříznivým následkům, které nař. rozhodnutí přivodí mezi st-lkou jako majitelkou hostinských místností a dosavadním nájemcem těchto místností jako novým majitelem koncese. Než to jsou okolnosti, k nimž nss přihlížeti nemůže, poněvadž se otázky zákonitosti nař. rozhodnutí vůbec netýkají.
Pokud st-lka udává, že zdědila dům č. p. — v T. a že nabyla práva koncese, mohla by míti tato námitka význam, kdyby šlo o provozování živnosti hostinské s domem spojené jako právo reální, jež opravňuje vlastníka domu k provozování živnosti třeba pachtýřem.
O takovou živnost však nejde. Jde o koncesi osobní, která dle § 56 ž. ř. zanikla smrtí její majitelky.
Jelikož nss neshledal, že by nař. rozhodnutí odporovalo zák., anebo že by provedené řízení bylo stíženo nějakou vadou, zamítl stížnost pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 3039. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1308-1309.