Č. 2507.

Mimořádná opatření (moučné příplatky): I. Zaměstnavatelské příspěvky podle opatření Stálého Výboru č. 494/1920 jest platiti i za zaměstnance bydlící mimo území čsl. republiky,pokud jen podléhají v tuzemsku nemocenskému pojištění. — II. Stálý výbor N. S. byl oprávněn uložiti zaměstnavatelské příspěvky.
(Nález ze dne 18. června 1923 č. 7007).
Věc: Firma Jute-Industrie Gesellschaft m. b. H. ve W. proti ministerstvu pro zásobování lidu stran placení zaměstnavatelského příspěvku na zlevnění mlýnských výrobků.
Výrok: Stížnost se zamítá jaíko bezdůvodná.
Důvody: St-lce byly předepsány podle opatření Stálého výboru N. S. z. 25. srpna 1920 č. 494 Sb. příspěvky zaměstnavatelské za měsíc leden, únor, květen, červen a červenec 1921 za všechny její zaměstnance podrobené nemocenskému pojištění a to včetně zaměstnanců bydlících mimo území čsl. republiky. Žádosti na odepsání příspěvků ohledně této části zaměstnanců nebylo v pořadu instančním, a to na konec nař. rozhodnutími vyhověno. Rozhoduje o stížnosti pro nezákonnost vznesené, uvážil nss toto:
Opatření Stálého výboru N. S. republiky čsl. z 25. srpna 1920 č. 494 Sb. vydáno bylo za účelem, aby se prodávaly mlýnské výrobky a chléb tak, by ceny výrobní, pokud se týče nákupní náklady byly plně hrazeny.
Za tím účelem byla v §u 1 cit. zák. stanovena cena mouky v drobném prodeji, v §§ 2 a 3 pak příplatky při výdeji úředních výkazních lístků pro spotřebitele s jměním nebo ročním důchodem blíže uvedeným, dále v §§ 4 a 5 příspěvky zaměstnavatelů, konečně v § 6 dávky z katastrálního výnosu půdy.
Dle výslovného předpisu odst. 1 §u 4 v dalším kontextu tohoto odstavce obsaženého zaplatí zaměstnavatel za každou osobu podrobenou nemocenské pojistné povinnosti a za každý pojišťovací den 1 Kč. Při každém druhu těchto příplatků jest vytknuto, kdo jest od toho kterého příplatku osvobozen, nikde však není ustanovení, že osoba, která povinna jest k jedné z těchto dávek, jest osvobozena od dávek ostatních, nebo že příspěvek zaměstnavatelský dlužno platiti jen za osoby, které mohou býti účastný zásobování.
Povinnost platiti příspěvky zaměstnavatelské za zaměstnance souvisí tedy pouze s povinností nemocenského pojištění, aniž zákon připustil jiné výjimky z placení tohoto příspěvku.
Nemá proto opory v zákoně názor stížnosti, že povinnost platiti příspěvky zaměstnavatelské podmíněna jest okolností, že ten který zaměstnanec podrobený nemocenskému pojištění také skutečně odbírá mouku a chléb bez příplatku, jenž ostatním spotřebitelům dle §u 2 cit. opatření jest uložen, a že za zaměstnance, kteří nepožívají výhody této proto, že nebydlí v území čsl. republiky, netřeba, platiti řečené příplatky.
Nelze také seznati rozporu st-lkou tvrzeného mezi 4 §em cit. opatření a §em 11 prov. nař. z 2. září 1920 č. 500 Sb., ježto ustanovení prováděcího nařízení, že se příspěvky zaplatí za každou zaměstnanou sílu, má stejný význam jako slova cit. opatření, že se příplatky zaplatí za každou osobu.
Ani výtka, že Stálý výbor nebyl oprávněn ukládati občanům daní, není důvodná, ježto nejde tu o novou trvalou finanční povinnost ve smyslu §u 54, odst. 8 lit. c) ústavní listiny z 29. února 1920 č. 121 Sb., nýbrž pouze o přechodní zařízení.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2507. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 307-308.