Č. 2653.

Pensijní pojištění: Podléhá šlichtař ve tkalcovně pensijnímu pojištění?
(Nález ze dne 17. září 1923 č. 4265.)
Věc: Firma A. St. a syn, mechanická tkalcovna ve St. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zemská Úřadovna I. Všeobecného pensijního ústavu v Praze prohlásila výměrem z 1. září 1921 Jana P. v zaměstnání jeho u firmy A. St. a syn, strojní tkalcovna ve St., za vyňata z pensijní povinnosti podle § 2 č. 1 zákona z 5. února 1920 č. 89 Sb. a předepsala zaměstnavatelce příslušný příspěvek podle § 2, odst. 2 cit. zák. ve prospěch fondu pro podporu potřebných nezaměstnaných počínajíc dnem 1. července 1920.
Nař. rozhodnutím min. soc. péče výměr ten v pořadí instančním potvrdilo.....
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad opírá svůj výrok o předpis § 1, odst. 1 a 2 pens. zákona z 5. února 1920 č. 89 Sb. Jelikož se zřetelem ke zjištěnému zaměstnání Jana P. nejde o předpis lit. b) cit. 2. odst., měl žal. úřad patrně na mysli ustanovení bodu lit. a) cit. 2. odst., jenž předpisuje, že pensijním pojištěním jsou povinni jednak zaměstnanci, kteří vykonávají převážně duševní práce, jednak ti, kteří k pracím jiných osob pravidelně dozírají. Nař. rozhodnutí neobsahuje výslovného výroku o tom, zdali má za to, že Jan P. podléhá pojistné povinnosti proto, že vykonává práce převážně duševní anebo že dozírá pravidelně k pracím osob jiných, anebo konečně zdali má za to, že povinnost pojistná založena jest na obou předpokladech, ani konečně neuvádí, v kterých skutkových okolnostech spatřuje kriteria převážně duševní práce na straně jedné a pravidelného dozírání k pracím osob jiných na straně druhé.
Nař. rozhodnutí obsahuje po stránce poslední arciť zjištění, že Jan P. dozírá k pracím jiného dělníka, jemu vypomáhajícího, avšak stížnost popírá správnost tohoto skutkového předpokladu, tvrdí jednak, že šlichtaři dává se k ruce pomocný dělník nikoliv stále, nýbrž v případě potřeby, když šlichtař práci sám vykonati nemůže, jednak že šlichtaři nějaká funkce dozorčí nepřísluší.
Námitky tohoto obsahu vznesla stěžující si firma již v řízení správním, žal. úřad však k námitkám těmto, obsaženým v odvolání, zřetele nevzal a nevyšetřil, za účasti strany, zdali toto tvrzení jest správné, ač tato se dovolávala svědectví šlichtařského mistra V.
Pro tuto neúplnost skutkového zjištění a nedostatek bližšího udání, v kterých skutkových okolnostech žal. úřad spatřoval konání prací převážně duševních, bylo nař. rozhodnutí zrušeno dle § 6, odst. 2. zák. o ss.

Citace:

č. 2653. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 566-567.