Č. 2876.

Státní občanství (Slovensko): Výrok o ztrátě čsl. stát. občanství z důvodu setrvání ve službách maďarského státu nelze opříti toliko o výnos ministra pro Slov. z 3. března 1920 č. 1925 pres.
(Nález ze dne 16. listopadu 1923 č. 19 462).
Věc: Štěpán B. v K. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o státní občanství.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ministr pro Slov. rozhodnutím ze 7. dubna 1922 vyslovil, že st-l vzhledem k tomu, že až do 1. prosince 1920 setrval ve službách uherského státu ztratil ve smyslu nař. ministra pro Slov. ze 3. března 1920 č. 1925 pres. čsl. státní občanství a tím i domovskou příslušnost v K.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou shledal nss důvodnou.
St-l domáhal se nároku na uznání, že se stal státním občanem čsl. z důvodu § 1 č. 1 a 3 a § 2 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb.
Žal. úřad vyslovil, že st-l státní občanství čsl. ztratil, vycházel tedy z předpokladu, že st-l státní občanství čsl. měl.
K odůvodnění svého výroku dovolal se úřad svého nařízení z 3. března 1920 č. 1925 pres., jakož i okolnosti, ostatek nesporné, že st-l byl až do 1. prosince 1920 ve službách uherského státu. Poněvadž podle § 3 uved. zák. o nabývání a pozbývání státního občanství platí dosavadní ustanovení, pokud nebyla zákonem tím změněna, mohla by ona okolnost, že st-l konal službu cizímu státu, míti význam jen s hlediska § 30 zák. čl. L z r. 1879, kterýž ústavním zákonem č. 236 z r. 1920 v tomto směru nebyl dotčen a podle něhož příslušné úřady mohou vysloviti ztrátu státního občanství toho, kdo bez jejich dovolení vstoupil do služeb cizího státu, když na jejich vyzvání v ustanoveném čase ze služby té nevystoupí. Tohoto ustanovení se však úřad v nař. rozhodnutí nedovolává a netvrdí, že by zde byly další podmínky zákonem pro tento případ stanovené. Dovolává-li se však žal. úřad ustanovení toho teprve v odvodním spise, nemůže nss k tomu přihlížeti, poněvadž zkoumá nař. rozhodnutí jen v jeho mezích, výrok žal. úřadu se však, jak již uvedeno, o § 36 uved. zák. čl. neopírá.
Pokud však se žal. úřad odvolává na své »nařízení« č. 1925 pres., nebyl tento výnos vůbec publikován a nelze jej již proto pokládati za právní pramen, který by mohl býti základem pro řešení otázky, o kterou jde, nehledí-li se ani k další otázce, zda a pokud by pouhým ministerským výnosem mohla býti vůbec měněna nebo doplněna platná ustanovení zákona o nabývání a pozbývání státního občanství.
Jestliže tudíž žal. úřad, hledě pouze k onomu výnosu, dospěl k právnímu názoru, že st-l zdejšího státního občanství pozbyl a jestliže již proto žádost st-lovu o uznání státního občanství čsl. odmítl, nemá výrok jeho opory v zákoně, pročež jej slušelo zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2876. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 994-995.