Č. 3613.

Administrativní řízení: I. Je-li skutkový základ, podle něhož úřad rozhoduje, nesporný, není slyšení strany třeba. — II. Jde-li o zajištění bytu v domě, který je spoluvlastnictvím manželů, stačí zpravidla doručení zajišťovacího nálezu manželovi.
III. Zajištění bytu: Podle § 13 zák. č. 225/1922 a 87/1923 nelze zajistiti byt, obývaný státním zaměstnancem ve vlastním domě.
(Nález ze dne 14. května 1924 č. 8591).
Prejudikatura: Boh. 3397 adm.
Věc: O. Z. v Ch. proti zemské správě politické v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím ze 7. července 1923 zajistila osp ve V. na základě § 13 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. ve znění zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb. v domě st-lově přízemní byt, sestávající ze 2 pokojů, kuchyně a příslušenství, který dosud st-l se svojí rodinou obýval, a který se následkem jeho služebního přeložení do obce jiné uprázdnil, pro jeho nástupce v úřadu.
Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp v Praze odvolání, ježto jsou zde zákonné předpoklady § 13 cit. zák. pro zajištění bytu.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss:
Stížnost namítá předně po stránce formální, že byla porušena zásada slyšení stran, ježto bylo st-li znemožněno vznésti námitky proti žádosti ředitelství státních drah o zajištění bytu. Námitku tu neshledal nss důvodnou. Jest sice pravda, že st-l nebyl před vydáním zajišťovaciho příkazu slyšen. Avšak v řízení správním, zejména v odvolání omezil se na jedinou námitku, že totiž zajištění bytu není přípustno, ježto jde o byt ve vlastním domě.
Skutkovou okolnost tu, že zajišťuje se v daném případě byt ve vlastním domě st-lově, položily však obě stolice svému rozhodnutí za základ. Za tohoto nesporného skutkového podkladu nebylo pak zapotřebí st-le o okolnosti té slyšeti a nejde proto o podstatnou vadu řízení.
Pokud pak stížnost po stránce formální dále vytýká, že ani zajišťovací příkaz ani nař. rozhodnutí nebyly doručeny spolumajitelce domu, není důvodná, neboť dle § 91 o. z. o. má manžel povinnost manželku ve všech případech zastupovati a dle § 1238 o. z. o. platí právní domněnka, že manželka svěřila manželi správu svého jmění, pokud sama tomu neodporovala, což stížnost netvrdí. Také se nejedná o věc, jež by vyžadovala specielní plné moci nebo o níž by nařízeno bylo výslovně zákonem doručení k vlastním rukám.
Ve věci samé shledal však nss stížnost důvodnou, vycházeje z právního názoru vysloveného již v nál. Boh. 3397 adm., že se § 13 zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/1923 nevztahuje na byty, které obývá státní nebo železniční zaměstnanec jako majitel domu a které se služebním přeložením zaměstnance toho uprázdní.
V daném případě zajistil žal. úřad byt, skutečně celý rodinný dům, obývaný státním zaměstnancem a uprázdnivší se služebním přeložením majitele domu a bytu do obce jiné, pro jeho nástupce v úřadě, vycházeje z názoru, že zajištění to jest zák. kryto.
Ježto však názor ten, jak bylo odůvodněno v cit. nálezu, jest v přímém rozporu se zákonem, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

V-Á. č. 4152. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 233-233.