Čís. 14287.

Městská rada pražská jest oprávněna uzavírati nájemní smlouvy.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1935, Rv I 459/35.)
Proti mimosoudní výpovědi podle § 565 c. ř. s. namítl žalovaný mimo jiné, že nájemní smlouva dosud ani řádně nebyla uzavřena, poněvadž její uzavření žalujícím městem P. nebylo dosud schváleno příslušnými orgány obce a nadřízenými úřady, že výpověď byla dána na podkladě usnesení městské rady, která k tomu není povolána a konečně, že výpověď neobsahovala poučení o námitkách. Prvý soud uznal po provedeném řízení mimosoudní výpověď za zrušenou. Z důvodů: Pokud jde tedy v prvé řadě o uzavření smlouvy nájemní mezi stranami, vychází soud z názoru, že smlouva taková existuje. Uzavírati smlouvy nájemní a vyřizovati i další jednaní s nimi spojené patří ve smyslu §§ 122—126 vyhl. místodrž. ze dne 1. května 1850 čís. 85 z. z. a v. v. do kompetence městské rady jako běžná věc správy obecního jmění a nelze na tento případ vztahovati ustanovení § 110 b) cit. zák. — nejde o věc mimořádnou — ani ustanovení § 9 čís. 4 zák. čís, 116/20 sb. z. a n., ježto tam mluví se o řešení otázky bytové, čímž zákon zřejmě míní záležitosti bytové, dotýkající se všeho obyvatelstva hlavního města P., nikoliv jednotlivé konkrétní případy, byť by jich byl i velký počet. Existuje tedy mezi stranami platná smlouva nájemní. Odvolací soud uznal k odvolání žalující výpověď za účinnou. V dovolání proti tomuto rozsudku vytkl žalovaný mimo jiné, že první soud »nezjišťoval a nezjistil«, zda došlo vůbec k uzavření nájemní smlouvy mezi ním a žalující.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a v otázce, o niž tu jde, uvedl:
Neprávem vytýká odvolatel, že prvý soud »nezjišťoval a nezjistil, zda mezi spornými stranami došlo k platné nájemní smlouvě«. Nešlo tu o »zjištění« nějaké skutečnosti v příčině otázky, kdo jest oprávněn za žalující stranu uzavírati nájemní smlouvu, nýbrž jen o právní závěr, vyslovil-li prvý soud, že uzavírati nájemní smlouvy patří do kompetence městské rady hlavního města P. Marně se snaží dovolatel dovoditi poukazem k ustanovení § 9 zák. ze dne 6. února 1920 čís. 116 sb. z. a n. a §§ 23 a 57 zák. ze dne 12. srpna 1921 čís. 329 sb. z. a n., že právo uzavírati nájemní smlouvy jest vyhrazeno ústřednímu zastupitelstvu hlavního města P., čili, že ustanovení §§ 105 lit. b) a 126 obecního řádu pražského bylo uvedenými zákonnými předpisy derogováno. To ze zákonů těch nijak neplyne, naopak v prováděcím nařízení k I. finanční novele čís. 143/22 sb. z. a n. se praví v § 57, že z obecního řádu pražského pozbyly I. finanční novelou platnosti §§ 12, 102 až 104, 107 až 109, z čehož plyne, že platí dosud ustanovení §§ 105, 122 a 126 obecního řádu pražského, a že tudíž městská rada jest oprávněna uzavírati nájemní smlouvy, ježto úkon ten nepřesahuje meze řádného vedení obecního hospodářství. Poukaz k rozhodnutí čís. 10733 sb. n. s. je zjevně mylný, neboť rozhodnutí to týká se otázky jiné, t. j. příslušnosti podle § 51 čís. 2 j. n.

Citace:

č. 14287. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 300-301.